Zoborožec rudokrký

Jak číst taxoboxZoborožec rudokrký
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod zoborožec (Aceros)
Gray, 1844
Binomické jméno
Aceros nipalensis
(Hodgson, 1829)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec rezavý[3] (Aceros nipalensis) je druh ptáka z čeledi zoborožcovití (Bucerotidae) původem z asijského kontinentu. Jedná se o jediného zástupce rodu Aceros.

Systematika

Zoborožce rezavého popsal anglický zoolog Brian Houghton Hodgson roku 1829 pod původním jménem Buceros Nipalensis.[4] Současná systematika tento druh většinou považuje za jediného zástupce rodu Aceros v rámci čeledi zoborožcovití (Bucerotidae). Českými synonymními pojmenováními jsou zoborožec rudokrký[5] a zoborožec himálajský.[6]

Výskyt

Přirozený výskyt zoborožce rezavého zahrnuje Bhútán, severovýchodní Indii, Myanmar, jižní Jün-nan a jihovýchodní Tibet, Thajsko, Laos a Vietnam. Populace však prošly značnými úbytky v důsledku lidských činností: například ve Vietnamu došlo k jejich téměř kompletnímu vyhubení, v Nepálu již tento druh nejspíše zcela vyhynul. Jeho domovinou jsou subtropické stálezelené a opadavé lesy v 300 až 2 400 metrech nad mořem, byť lokálně mohou zoborožci žít v níže (150 m) i výše (2 900 m) položených lokalitách.[7]

Popis

Jde o mohutný druh zoborožce o délce těla až 120 cm a hmotnosti 2,5 kg. Vyznačuje se výrazným, dolů zahnutým zobákem, jehož přilbice je redukována na pouhý hrbolek. Opeření je pohlavně dimorfní: samci vynikají černě zbarveným hřbetem a křídly (s bělavými letkami) a ryšavou hlavou plus spodními partiemi, samice mají naopak jednotně tmavé peří. Ocas je dlouhý zhruba stejně jako křídla, zbarvený černo-bíle. Zobák je žlutavý, základnu jeho svrchní poloviny zdobí šikmé tmavé pásky. Červené oči obkružuje lysý prstenec z modré kůže.[6][8]

Chování

Přistávající zoborožec rezavý

Zoborožec rezavý je považován za teritoriální druh, jenž žije v párech, případně malých skupinkách o 4 až 5 jedincích. Maximální velikost pozorované skupiny činila okolo 15 zvířat. Ač jde jinak o stálého ptáka, sezónní migrace za aktuálními zdroji potravy se nevylučují. Hlavní část jídelníčku tvoří plody, zoborožci se však dílem živí i masožravě, přičemž zvládají ulovit i menší obratlovce. Jde spíše o potravní oportunisty, využívající aktuálních zdrojů potravy: v Indii konzumují plody alespoň 21 druhů rostlin, v Thajsku 17 druhů a v Bhútánu 35 druhů. Krmí se mj. na různých druzích fíkovníků (Ficus drupacea, Ficus altissima, Ficus geniculata), na kanárnících (Canarium strictum), slivoních (Prunus ceylanica) aj.; na rozdíl od dvojzoborožce žlutozobého (Buceros bicornis) fíky nemusejí v jejich stravě dominovat.[8][7]

Podobně jako ostatní zoborožci, i pro zoborožce rezavého je typické hnízdní chování, při němž se samice „zazdí“ v dutině hnízdního stromu, kde inkubuje vejce a pečuje o mláďata, jejichž líhnutí je synchronizováno s obdobím dešťů. V dutině je samice plně odkázána na příjem potravy od svého partnera. Ve volné přírodě tento druh snáší jedno až dvě vejce, typicky okolo dubna. Hnízdní cyklus může trvat i více než 120 dní.[8][7]

Ohrožení

Balup, pokrývka hlavy z Arunáčalpradéše, zdobená přilbicí zoborožce

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí zoborožce rezavého jako zranitelný druh. Hlavní příčinou ohrožení je ztráta a tříštění lesních stanovišť, neboť zoborožci ke svému životu vyžadují rozsáhlá území původních lesů se vzrostlými stromy, jež jim poskytují potravu a hnízdiště. Na tyto problémy se nabaluje rovněž lov, ať už pro maso, okrasné peří, přilbice, tuk (ceněný v tradiční medicíně některých místních komunit) či pro obchod se zvířaty. Celková populace čítá podle dat IUCN z roku 2020 mezi 7 000 až 10 000 dospělci.[7]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Hodgson, B. H. On a new species of Buceros. Asiatic Researches. 1833, roč. 18, čís. 2, s. 178–186. Dostupné online. (anglicky) 
  3. České názvosloví ptáků světa. nkcso.wz.cz [online]. [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. 
  4. HODGSON, B. H. On a New Species of Buceros. Asiat. Res. Trans. Soc. Bengal. 1829. Dostupné online [cit. 2023-11-04]. (anglicky) 
  5. zoborožec rudokrký [online]. BioLib [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. 
  6. a b VÁGNER, Josef. Deštný prales. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-42-4. S. 140. 
  7. a b c d BirdLife International. 2020. Aceros nipalensis. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T22682510A176267243. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682510A176267243.en. Accessed on 04 November 2023.
  8. a b c Rufous-necked hornbill (Aceros nipalensis) [online]. Arkive. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy

Zdroj