Zikmund I. Berchtold z Uherčic

Zikmund I. hrabě Berchtold z Uherčic
Majitel buchlovického panství
Ve funkci:
26. července 1809 – 1856
Předchůdce Leopold I. Berchtold z Uherčic
Nástupce Zikmund II. Berchtold z Uherčic
Člen Moravského zemského sněmu
c. k. komoří
Narození 4. února 1799
Úmrtí 26. listopadu 1869 (ve věku 70 let)
Místo pohřbení Kaple svaté Barbory u Buchlovic
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť (1828) Ludmila Wratislavová z Mitrowicz (1808–1869)
Rodiče Leopold I. Berchtold z Uherčic (1759–1809) a Marie Johana z Magnis (1772–1814)
Děti 1. Zikmund II. (1834–1900)
2. Valburga, provd. Hartigová (1829–1856)
3. Ludmila, provd. de la Fontaine und d'Harnoncourt-Unverzagt (1831–1915)
Příbuzní děd: Prosper Antonín Berchtold z Uherčic (1720–1807)
nevlastní strýc: Bedřich Všemír Berchtold z Uherčic (1781–1876)
vnuk: Leopold II. Berchtold z Uherčic (1863–1942)
Zaměstnání politik
Profese sběratel umění
Náboženství římskokatolické
Commons Gf Sigismund Andreas Corsinus Berthold
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund I. Berchtold z Uherčic (německy Sigismund Andreas Corsinus Graf Berchtold, Freiherr von Ungarschitz;[1]4. února[1][2] nebo 5. února[3]1799 Buchlov[4][pozn. 1] – 26. listopadu 1869[6]Buchlov[2]) byl moravský šlechtic, majitel buchlovického panství (po zrušení poddanství v roce 1848 statku) s hradem Buchlovem v letech 1809–1856.

Původ a život

Erb Berchtoldů

Zikmund I. se narodil jako prvorozený syn Leopolda I. Berchtolda z Uherčic (1759–1809) a jeho manželky Marie Johany z Magnis (1772–1814). Měl bratra Antonína (1801–1863).

Studoval práva a politické vědy na univerzitě ve Vídni.[7][8] Kariéru začal budovat ve státních službách. Byl důstojníkem královské uherské tělesné gardy, zasedal na moravském zemském sněmu i soudu a jako přísedící soudu trenčínského komitétu,[7] získal čestný titul c. k. komoří.

Osudnou se mu stala účast v uherském povstání proti centrální habsburské vládě v revolučním roce 1848. V roce 1849 byla revolta krvavě potlačena a Berchtoldovi, který byl jedním z iniciátorů vzpoury, dokonce hrozil trest smrti. Nakonec byl po četných přímluvách přátel a především manželky Ludmily trest císařem Františkem Josefem I. zmírněn na doživotní domácí vězení na svém panství.[9][10][11][12] Posledních dvacet let svého života tak strávil na Buchlově a Buchlovicích. Svůj zájem tehdy obrátil k uspořádání přírodovědných a historických sbírek, které shromáždil jeho otec a nevlastní strýc Bedřich Všemír Berchtold z Uherčic (1781–1876). Po roce 1848 zpřístupnil hrad Buchlov veřejnosti.[10]

Zemřel na zánět střev[6] několik měsíců po své manželce v roce 1869 a oba byli pohřbeni v berchtoldské hrobce v kapli svaté Barbory nedaleko hradu Buchlova. Jejich společný klasicistní náhrobek se nachází na evangelijní straně hlavního oltáře.[10]

Majetek

Zámek Buchlovice

Zikmundův otec Leopold I. byl velkým filantropem a v důsledku svých dobročinných aktivit panství značně zadlužil. Po jeho smrti v roce 1809 dokonce hrozilo odprodání majetku židovskému bankéři a velkoprůmyslníkovi Salomonovi Rotschildovi (1774–1855).[9] Poté v době Zikmundovy nezletilosti spravovala panství až do své smrti v roce 1814 jeho matka.[8] Kromě velkostatku Buchlovice získal Zikmund I. po hraběcí rodině Teleki v Uhrách statky Putnok a Velké Záblatí (dnes Trenčín).[7] V roce 1856 převedl majetek na svou choť[12] a předal správu velkostatku svému synovi Zikmundu II.[8][11]

Rodina

Na Konopišti se 23. října 1828 oženil s hraběnkou Ludmilou Wratislavovou z Mitrowicz a Schönfeldu (26. 7. 1808 Praha – 2. 8. 1869 Buchlov), dámou Řádu hvězdového kříže,[1] dcerou Františka Josefa Wratislava (1775–1849) a jeho manželky Antonie ze Sterndahlu (1782–1851). Hraběnka se stýkala s mnohými obrozenci a vlastenci, mezi nimi s rodinou Františka Palackého, s Václavem Hankou nebo se svým prastrýcem Janem Jeníkem z Bratříc.[11] Narodily se jim tři děti:[2]

  • 1. Zikmund II. (6. 2. 1834 Buchlov – 19. 3. 1900 vila Bergudi u Rijeky)
    • ⚭ (8. 7. 1860 Obříství) Josefina Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu (13. 6. 1835 – 28. 3. 1894 Vídeň)
  • 2. Valburga (Walpurgis; 13. 8. 1829 Buchlovice – 21. 2. 1856 Buchlovice)
    • ⚭ (27. 6. 1852 Vídeň) Bedřich z Hartigu (3. 11. 1818 Vídeň – 5. 8. 1877 Klobenstein am Ritten)
  • 3. Ludmila (20. 4. 1831 Buchlov – 5. 6. 1915 Vídeň)
    • ⚭ (20. 2. 1848 Buchlov) Hubert Jindřich de la Fontaine a d'Harnoncourt-Unverzagt (5. 12. 1827 Hrotovice – 28. 12. 1897 Vídeň)

Vnuk Leopold II. Berchtold z Uherčic (1863–1942) byl věrný habsbursko-lotrinské dynastii a postupně zastával úřady rakousko-uherského velvyslance v Rusku (1906–1911), rakousko-uherského ministra zahraničí (1912–1915), vrchního hofmistra následníka trůnu (1915–1916) a nejvyššího císařského komorníka (1916–1918).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Přestože některé vesměs internetové zdroje uvádějí místo narození Stráž nad Nežárkou, v matrice narozených tam nefiguruje.[5]

Reference

  1. ↑ a b c Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. 36. Gotha: Perthes, 1863. Dostupné online. S. 75–76. (německy) 
  2. ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Bercholdů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika narozených 1784–1834, rok 1799, Buchlovice, pag. 69 [online]. [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Wratislavů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ Matrika narozených 1793–1852, rok 1799, Stráž nad Nežárkou, pag. 33 [online]. [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Matrika zemřelých 1861–1879, rok 1869, Buchlovice, pag. 82 [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Berchtoldové (1800-1945) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1981. 368 s. S. 70. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Jižní Morava. 
  9. ↑ a b KONEČNÝ, Michal. Zámek Buchlovice. Kroměříž: Národní památkový ústav, 2015. 172 s. ISBN 978-80-87231-09-8. S. 33. Dále jen Zámek Buchlovice. 
  10. ↑ a b c NOVOTNÝ, Jiří; ŽIŽLAVSKÝ, Bořek. Kaple sv. Barbory a vrch Modla. Libice nad Cidlinou: Gloriet, 2004. 12 s. ISBN 80-86644-57-X. S. 7. 
  11. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Jižní Morava, s. 73
  12. ↑ a b SEDLÁK, Jan. Buchlov a Buchlovice. [Brno]: [Jan Sedlák], 1993. 160 s. S. 30. 

Externí odkazy

Zdroj