Zeravšanský hřbet

Zeravšanský hřbet
Зеравшанский хребет
Pohled zpod vrcholu Čimtargy
Pohled zpod vrcholu Čimtargy
Nejvyšší bod 5489 m n. m. (Čimtarga)
Délka 370 km
Nadřazená jednotka Pamíro-Alaj
Sousední
jednotky		 Hissarský hřbet, Turkestánský hřbet, Alajský hřbet, Pamír
Podřazené
jednotky		 Fanské hory
Světadíl Asie
Stát TádžikistánTádžikistán Tádžikistán
UzbekistánUzbekistán Uzbekistán
Čimtarga
Čimtarga
Horniny žula, vápenec, břidlice, pískovec
Povodí Zeravšan, Amudarja
Souřadnice 39°20′ s. š., 69°40′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zeravšanský hřbet (rusky Зеравшанский хребет, uzbecky Zarafshon tizmasi, tádžicky Зарафшон, z perského زرافشان, transliterováno zar-afšan, rozprašovač zlata[1]) je horský hřbet ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamíro-Alaje. Na východě je v Matčinském horském uzlu propojen s Alajským a Turkestánským hřbetem, ze severu jej od Turkestánského hřbetu odděluje údolí řeky Zeravšan, na západě zaniká v Turanské nížině, z jihu je obklopen Hissarským hřbetem, z jihovýchodu je od horstev Pamíru oddělen údolím řeky Vachš. Tento hřbet je protažen v rovnoběžkovém směru v délce cca 370 km.[2] Nejvyšším vrcholem je hora Čimtarga, která však neleží přímo na hlavním hřbetu, ale na jižní rozsoše ve Fanských horách[3].

Geologie a geomorfologie

Zeravšanský hřbet byl, stejně jako celý Pamiro-Alaj, vyvrásněn již Hercynským vrásněním v paleozoiku. Dalšími horotvornými procesy pak prošel při vrásnění Kimmerském a Alpinském. Pohoří je tektonicky aktivní do současnosti a jsou zde četná zemětřesení.[4]
Hřbet má asymetrickou stavbu, jeho severní svahy jsou silně rozčleněny mnoha příčnými údolími a na několika místech je zcela proříznut přítoky řeky Zeravšan. Nejvýznamnější z těchto průlomových údolí je soutěskovité údolí řeky Jaghnób, která odvodňuje jižní svahy Zeravšanského hřbetu, aby se pak pravoúhle stočila na sever a prorazila horstvo příčným údolím.[5]
Součástí Zeravšanského hřbetu jsou Fanské hory, které se nacházejí v jeho západní části, v horském uzlu s hřbetem Hissarským. Jde o nejznámější a nejnavštěvovanější část pohoří s četnými jezery a pětitisícovými vrcholy.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zarafshan Range na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SOUCEK, Svat. A History of Inner Asia. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9780521657044. (anglicky) 
  2. ↑ Atlas sovětských republik střední Asie. Moskva: [s.n.], 1988. (rusky) 
  3. ↑ Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. (rusky)  Archivováno 2. 5. 2013 na Wayback Machine.
  4. ↑ a b ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In: ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94–101.
  5. ↑ VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie Sovětského svazu. Praha: SPN, 1982. 420 s. S. 300. 

Externí odkazy

Zdroj