Zavěšení zvonu Zikmund

Zavěšení zvonu Zikmund
Základní informace
Původní název	Zawieszenie dzwonu Zygmunta na wieży katedry w Krakowie w 1521 roku a Hanging of the Sigismund bell at the Cathedral Tower in 1521 in Kraków
Autor	Jan Matejko
Vznik	1874
Typ	historická malba
Vlastnosti
Medium	olej na plátně
Šířka	189 cm
Výška	94 cm
Umístění
Inv. číslo	MP 441 MP 441 MNW
Umístění	Národní muzeum ve Varšavě
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zavěšení zvonu Zikmund (polsky Zawieszenie dzwonu Zygmunta na wieży katedry w roku 1521 w Krakowie)^[1] je obraz od polského malíře Jana Matejky, který byl dokončen v roce 1874. Obraz znázorňuje instalaci zvonu Zikmund ve Wawelské katedrále v Krakově v roce 1521. Zvon se poprvé rozezněl 13. července roku 1521. Je považován za jeden z národních symbolů Polska.^[2] Obraz patří do řady Matejkových historických maleb. Zprostředkovává zlatou éru polské renesance a moc Polského království.

Kromě oficiálního názvu obrazu, existuje i několik alternativních: Svěcení zvonu Zikmund (Poświęcenie dzwonu Zygmunta), návrh od Mieczysława Tretera, Vztyčení zvonu Zikmund,^[3]Zvon krále Zikmunda,^[4] nebo Zvon Zikmund (Dzwon Zygmunta).^[5]

Historie

Obraz byl dokončen v roce 1874.^[6] Matejko během své práce nechal vytvořit repliku lešení, které sloužilo k přemisťování zvonu a určil jeho pravděpodobné původní umístění, za účelem realistického ztvárnění.

Matejko používal některé členy své rodiny jako modely a pravděpodobně jsou i všichni zobrazeni na obraze. Obraz byl v době svého vzniku kladně přijat. Polský historik Stanisław Tarnowski publikoval rozsáhlou pozitivní recenzi v roce 1875 v Przegląd Polski. Obraz byl vystaven v Paříži roku 1875 a tím pravděpodobně přispěl k Matejkovu uznání od Francouzské akademie ; o tři roky později tam byl vystaven znovu, během Světové výstavy v roce 1878 a spolu s dalšími dvěma obrazy – Unia lubelska (Lublinská unie) a Wacław Wilczek, mu byla udělena zlatá medaile.^[7][8][9] Kromě Paříže bylo dílo vystaveno v roce 1875 v Krakově a ve Vídni.^[10]

Roku 1875, rok po dokončení obrazu, zakoupila malbu „paní Walewská z rodu Lenkiewiczů“, pravděpodobně Octavia, dcera Gracjana Lenkiewicze-Ipohorského a Honoraty Czetwertyńské.^[10] Mezi lety (1928–1939) obraz uložila Rosa Czetwertyńska, rozená Radziwill Czetwertyńska, do varšavské Společnosti pro podporu výtvarného umění (Towarzystwie Zachęty Sztuk Pięknych). Po vypuknutí války uložil Ludwik Czetwertyński dílo do Národního muzea ve Varšavě. V roce 1944 byl obraz nacisty odvezen. Po revindikaci se roku 1949 stal opět majetkem Národního muzea ve Varšavě.^[10][11]

Zvon

Zvon Zikmund (Dzwon Zygmunta) je největší ze zvonů, které visí v Zikmundově věži v katedrále na Wawelu, sídle krakovské arcidiecéze.^[12] Polský král Zikmund I. Starý jej objednal u Hanse Behama z Norimberku.^[13] Rozeznívá se při významných polských dnech, jak občanských, tak i církevních, a také při významných událostech, jako byla návštěva papeže Jana Pavla II.^[14]

Zvon byl odlit z bronzu v roce 1520. Dne 9. července roku 1521 byl zvon byl instalován do speciálně přistavěné staré obranné věže, zvané Zikmundova věž (Zygmuntowska).^[15] O čtyři dny později se zvon poprvé rozezněl.^[13] Na zvonu je mimo jiné vyryt obraz svatého Stanislava a svatého Zikmunda. Jeho součástí je rovněž orel z polského erbu a rytíř z litevského erbu.^[13]

Význam

Obraz je jednou z historických maleb, které náleží do období zlaté éry polské renesance. Kompozice obrazu je barevná, a působí realisticky. Zároveň vyzdvihuje sílu tehdejšího Polského království, jeho elit i obyčejných lidí. Levá strana obrazu zobrazuje bohatství a slávu tehdejší doby, zatímco pravá tvrdou práci obyčejných lidí.^[16] Přestože je obraz znám jako Zavěšení zvonu Zikmund, ve skutečnosti ukazuje nikoli okamžik zavěšení, ale vyjmutí zvonu z formy.^[17]

Dílo zobrazuje dav s řadou postav historického významu. Vlevo je královský dvůr, kde lze vidět polského krále Zikmunda I., jeho rodinu (syna Zikmunda II. a dceru Isabelu)^[15] včetně královny Bony Sforzové a dvorního šaška Stańczyka.^[18] Zikmund I. Starý a jeho syn Zikmund II. August, byli polští králové, kteří inspirovali další Matejkova díla, včetně obrazů Babinská republika (1881) a Založení Lubranské akademie v Poznani (1886). Mezi další postavy zachycené na obrazu patří bankéř Jan Boner, obchodník a úředník Seweryn Bethman a kastelán a vojevoda Stanisław Kmita.^[18] Na obraze je také zobrazen biskup Jan Chojeński, který světí zvon, poblíž je kanovník Grzegorz Lubrański.^{[7][17][19][15]}

Nad samotným zvonem lze spatřit mistra zvonaře Hanse Behama. Mezi ním a dvorem stojí dvě tmavé postavy. Jde o wawelského architekta Bartolommea Berrecciho a maďarského loutnistu a hudebníka Bálinta Bakfarka, který podle legendy hodil strunu ze svého nástroje do roztaveného bronzu (do Polska se však dostal až dvě desetiletí po odlití zvonu). V pozadí obrazu je Královský hrad.^[7]

Matejko často zahrnoval do svých děl osobnosti, které považoval za významné pro tehdejší dobu, ale kteří nemohli být přítomni na scéně, jako syn Zikmunda I. Zikmund II August, kterému bylo v době slavnostního svěcení zvonu pouze jeden rok.^[7] V roce 1885 Jan Matejko namaloval obraz s názvem Zikmund I. poslouchající zvon, (Zygmunt I słuchający Dzwonu Zygmunta), jenž vyobrazuje staršího krále Zikmunda a šaška Stańczyka, jak uvažují o konci Polského království.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků The Hanging of the Sigismund Bell na anglické Wikipedii a El colgamiento de la campana Segismundo na španělské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zavěšení zvonu Zikmund na Wikimedia Commons

Zdroj