Zálezly (Velemyšleves)

Zálezly
Zálezly od Chomutovky
Zálezly od Chomutovky
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Velemyšleves
Okres Louny
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 37 (2021)[1]
Katastrální území Zálezly (3,63 km²)
PSČ 438 01
Počet domů 20 (2011)[2]
Zálezly
Zálezly
Další údaje
Kód části obce 177733
Kód k. ú. 777731
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zálezly (německy Salesel)[3] jsou malá vesnice, část obce Velemyšleves v okrese Louny. Nachází se asi 1,5 km na severozápad od Velemyšlevsi. Protéká jí říčka Chomutovka. V roce 2009 zde bylo evidováno 21 adres.[4] V roce 2011 zde trvale žilo 37 obyvatel.[5]

Zálezly je také název katastrálního území o rozloze 3,63 km2.[6]

Historie

Díky poloze na Chomutovce bylo území Zálezel osídleno již v pravěku. Keramické nádoby z doby knovízské a halštatské kultury se v obci nalezly počátkem 20. století. Jižně od vsi se koncem 19. století nalezly bronzové jehlice a náramky, pocházející z keltského pohřebiště. Dnes jsou uloženy v Přírodovědném muzeu ve Vídni.[7] První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1341. Ve tvaru „Salezil“ se objevují na listině, v níž Jan Lucemburský potvrzuje klášteru v Oseku jeho nemovitou držbu. Dva roky nato vysadil emfyteutickým právem vesnici cisterciácký opat Konrád.[8] To v případě Zálezel znamenalo, že jádro vesnice bylo přeloženo na levý břeh Chomutovky a dostalo pravidelný urbanistický charakter s centrálním prostorem návsi. Pravobřežní jižní osídlení však zůstalo zachováno. Je pravděpodobné, že největší statky se rozkládaly právě zde.[9] Při lokaci v roce 1343 bylo pro poddanskou půdu vyčleněno 13 lánů a 23 měřic, tj. 233 hektarů.

Kaple v Zálezlech

Po zničení oseckého kláštera za husitských válek se Zálezly načas dostaly do rukou šlechty, po obnově kláštera ve 2. polovině 15. století se celé panství Škrle, kam patřily i Zálezly, vrátilo cisterciákům. Třicetiletá válka napáchala v Zálezlech značné škody, nicméně cisterciákům se rychle podařilo celé panství konzolidovat. Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí v Zálezlech 59 obyvatel starších 12 let, mladší děti písař nezapsal. Jména obyvatel byla většinou německá, až na jednu výjimku se všichni hlásili ke katolickému vyznání.[10] Podle berní ruly z roku 1654 bylo ve vsi 17 hospodářství, z toho 6 velkých selských. Žádné z nich nebylo opuštěné, stejně jako na celém panství Škrle.[11] V 18. století postihly obec dva velké požáry: 1747 a 1763. Do poloviny 19. století zůstávaly Zálezly přibližně stejně velké jako v předbělohorské době. V roce 1787 zde bylo 33 obytných domů, v roce 1826 o tři více. Na konci 19. století byly Zálezly zemědělskou obcí, největší plochy byly oseté ječmenem. Dobrou pověst měly v té době okurky pěstované na obecním katastru.

Na přelomu 80. a 90. let 19. století u vesnice vznikl malý hnědouhelný důl (zaměstnával dva až pět horníků) Schubertova a Wolfowa těžařstva. Pro malý kapitál a silný konkurenční boj však byl již v roce 1894 uzavřen.[12]

Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto a nahrazeno usedlíky z řad volyňských Čechů. Kompletně elektrifikovány byly Zálezly teprve roku 1948. Až do roku 1960 patřila vesnice do chomutovského okresu, pak se stala součástí okresu Louny.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 204 obyvatel (z toho 98 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 185 obyvatel: dva Čechoslováky, 179 Němců a čtyři cizince. Kromě devíti evangelíků a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 219 237 224 216 219 204 185 120 92 57 54 39 19 37
Domy 39 39 39 45 41 38 39 32 . 18 18 20 20 20
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Velemyšleves.

Obecní správa a politika

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Zálezlech žilo 142 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[16]

Památky

  • Nejstarší památkou ve vsi je barokní plastika ukřižovaného Krista z roku 1785, umístěná před čp. 44. Pod skálou, na níž je vztyčen kříž, je reliéf Maří Magdaleny.
  • Pseudogotická kaple na návsi byla postavena v roce 1927. Nahradila zvoničku z 19. století. V roce 2006 byla opravena nákladem Obecního úřadu ve Velemyšlevsi, do jehož působnosti Zálezly spadají.
  • Klasicistní dům čp. 27, dominanta návsi, pochází z 1. poloviny 19. století. Roku 2017 byl zbořen.
  • U silnice na Škrly stojí po pravé straně nově upravený bývalý uzávěr vody na kapličku sv. Huberta. Stalo se tak roku 2016

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Zálezly. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Díl dvacátýsedmý. S. 406–407.
  4. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403. 
  6. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09. 
  7. Holodňák, Petr, Labyrintem žateckého pravěku, Žatec 2006, s. 372–373, ISBN 80-86971-18-X
  8. Roedl, Bohumír, Zahradníček, Josef, Velemyšleves, Minice, Truzenice, Zálezly, Louny 2007, s. 41–42, ISBN 978-80-87019-03-0
  9. Novosadová, Olga a kol., Zálezly, okres Louny. Umělecko-historická analýza vsi, rukopis Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, 1981, uloženo ve Státním okresním archivu Louny, s. 13–14
  10. Zahradníková, Magda, Štrejnová, Eva (eds.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Žatecko, vyd. Státní ústřední archiv v Praze 1997, s. 547–548
  11. Lišková, Marie (ed.), Berní rula, sv. 32, kraj Žatecký, Praha 1954, s. 53–54
  12. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 115, 182. 
  13. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  14. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  15. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307. 
  16. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 

Externí odkazy

Zdroj