Zákon minima

Liebigův zákon minima, často jednoduše nazývaný Liebigův zákon nebo zákon minima, je princip vyvinutý v zemědělské vědě Carlem Sprengelem v roce 1840 a později popularizovaný Justusem von Liebigem. Tento zákon říká, že růst není určován celkovým množstvím dostupných zdrojů, ale nejvzácnějším zdrojem (omezujícím faktorem). Zákon byl také aplikován na biologické populace a modely ekosystémů pro faktory, jako je sluneční světlo nebo minerální živiny.^[1]

Reference

↑ SINCLAIR, Thomas R.; PARK, Wayne I. Inadequacy of the Liebig Limiting‐Factor Paradigm for Explaining Varying Crop Yields. Agronomy Journal. 1993-05, roč. 85, čís. 3, s. 742–746. Dostupné online [cit. 2025-05-08]. ISSN 0002-1962. doi:10.2134/agronj1993.00021962008500030040x. (anglicky)

Zdroj

[1] SINCLAIR, Thomas R.; PARK, Wayne I. Inadequacy of the Liebig Limiting‐Factor Paradigm for Explaining Varying Crop Yields. Agronomy Journal. 1993-05, roč. 85, čís. 3, s. 742–746. Dostupné online [cit. 2025-05-08]. ISSN 0002-1962. doi:10.2134/agronj1993.00021962008500030040x. (anglicky)

[1]