Záhoří (Verušičky)

Záhoří
Rybník na návsi s usedlostí čp. 20
Rybník na návsi s usedlostí čp. 20
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Verušičky
Okres Karlovy Vary
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°9′7″ s. š., 13°8′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 8 (2021)[1]
Katastrální území Záhoří u Verušiček (1,82 km²)
PSČ 364 52
Počet domů 5 (2011)[2]
Záhoří
Záhoří
Další údaje
Kód části obce 180327
Kód k. ú. 780324
Zaniklé obce.cz 8547
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záhoří (německy Serles) je malá vesnice, část obce Verušičky v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Verušiček. V roce 2011 zde trvale žilo 15 obyvatel.[3]

Záhoří leží v katastrálním území Záhoří u Verušiček o rozloze 1,82 km².[4]

Název

Německý název Serles je odvozen z českého slova Zahořan.[5] V historických listinách se vyskytuje ve tvarech: zu Sohorsi (1378), in Zahorzan (1405), de Zahorzie (1462), de Zahorzan (1464), de Zahorze (1466), Záhoří (1539), ve vsi Zahorži (1578), auf Sehrles (1602), na Záhoří (1603), Sehrlaß (1652), Serlos (1654), Sehrles (1785), Serles a Sehrles (1847) nebo Záhoří a Sehrles (1848).[6]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378, kdy zde již pravděpodobně stála tvrz v majetku Rudolfa ze Záhoří. Dalším známým držitelem byl až v letech 1462 a 1464 uváděný Jan Špán mladší ze Záhoří. Během šestnáctého století patřila vesnice k panství blízkého Čichalova, ale v letech 1578 a 1579 je zmiňována spolu se Skřipovou a Lukami. Od roku 1603 Záhoří patřilo Jindřichu Huvarovi z Lobenštejna, ale jeho synům byla vesnice roku 1623 za účast na stavovském povstání zabavena. Jejich sestra Barbora ji získala zpět a roku 1652 panství prodala Evě Markétě Mirošovské, které patřilo až do roku 1665, kdy bylo Záhoří připojeno k údrčskému panství. Někdy v té době zdejší tvrz beze stop zanikla a ve vesnici zůstal pouze panský dvůr.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo sto obyvatel (z toho 48 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 91 Němců a jeden cizinec. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 101 obyvatel: dva Čechoslováky a 99 Němců. I tentokrát všichni byli římskými katolíky.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů[10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 99 118 90 102 100 100 101 37 34 14 20 21 16 15
Domy 19 19 19 20 20 21 20 13 . 6 5 5 5 5
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Vahaneč.

Pamětihodnosti

  • Na návsi stávala mariánská kaple ze druhé poloviny devatenáctého století. Měla čtvercový půdorys a její fasády byly členěné lizénovými rámy a polokruhově zakončenými okny. Z jehlancové střechy vybíhala zvonice. Uvnitř byl plochý strop a umístěná dřevěná soška Panny Marie.[11] Zbořena byla po roce 1963.[12]
  • Významné byly také domy čp. 11 a 13 s hrázděnými patry a šalovanými štíty.[11]

Galerie

  • Opuštěná usedlost čp. 20

    Opuštěná usedlost čp. 20

  • Domy nad rybníkem

    Domy nad rybníkem

  • Domy v severovýchodní části osady

    Domy v severovýchodní části osady

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 276. 
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-20. 
  5. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Zahořany, s. 693. Dále jen. 
  6. ↑ Profous, Svoboda (1957), s. 700
  7. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Záhoří – tvrz, s. 401. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 262. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-02]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Záhoří, s. 324. 
  12. ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Záhoří – kaple Panny Marie Královny Míru [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj