Záblatí (Polsko)

Záblatí ; Zabłocie
	Hlavní silnice
Poloha
Souřadnice	49°54′10″ s. š., 18°46′52″ v. d.
Stát	Polsko
Vojvodství	Slezské
Okres	Těšín
Gmina	Strumeň
Administrativní dělení	starostenství Záblatí (Zabłocie) a Záblatí-Solanka (Zabłocie-Solanka)
	Záblatí
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	7,46 km²
Počet obyvatel	1 341 (2011)
Hustota zalidnění	179,8 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Slezané
Náboženské složení	římští katolíci, luteráni, ostatní
Správa
Status	starostenství
Starosta	Jarosław Szost / Marek Czerwiński
Telefonní předvolba	33
PSČ	43-246 (Strumień)
Označení vozidel	SCI
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záblatí^[1]^[2]^[3] (polsky Zabłocie, nářečně Zobłoć, německy Zablacz) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Těšín ve gmině Strumeň. Leží na území Těšínského Slezska mezi Strumení a Chybami poblíž Goczałkowické přehrady. Patří k rybníkářské oblasti zvané Žabí kraj. Západní hranici obce zčásti tvoří řeka Visla. Podle sčítání lidu v roce 2011 zde žilo 1 341 obyvatel, rozloha obce činí 7,46 km²

Záblatí proslulo především tzv. záblatskou solankou. V roce 1891 byly zde během hledání ložisek uhlí objeveny prameny jodobromové solanky – léčivé mořské minerální vody třetihorního původu –, která se vyznačuje největší na světě koncentrací jodu dosahující až 140 mg/l. V roce 2015 bylo ze západní části obce, kde se nacházejí vrty Korona (Koruna) a Tadeusz (Tadeáš), vytvořeno samostatné starostenství Záblatí-Solanka (Zabłocie-Solanka), jež se stalo součástí lázeňské zóny Goczałkowice-Zdrój. Tento postup umožnil využití záblatské solanky v lázeňské léčbě (mj. v Ustroni) i podle nového zákona, který vyžaduje využití pouze látek pocházejících z lázeňských oblastí. V Záblatí-Solance žilo v březnu 2015 130 obyvatel.

Obcí probíhá okresní silnice spojující Strumeň s Bílskem-Bělou. V jihozápadní části obce – Čuchově – se nachází železniční zastávka Zabłocie Czuchów na v roce 2004 pro osobní dopravu uzavřené trati Chyby – Slezské Pavlovice.

Odkazy

Reference

↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis Země moravskoslezské. Praha: Academia, 1938, reprint 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 895.
↑ Podrobná mapa Moravy a Slezska, Praha: V. Neubert a synové, 1922
↑ DAVÍDEK, Václav. O názvech a jménech Těšínska. Opava: Slezský studijní ústav, 1949. S. 52.