Wladimir Demel

Wladimir Demel
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1893 – 1897
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(Sjednoc. německá levice)
Narození 11. dubna 1852
Kutná Hora
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí po r. 1938
Rodiče Benjamin Demel
Příbuzní Karl Demel (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Wladimir Demel (11. dubna 1852 Kutná Hora[1][2] – po r. 1938[2]) byl rakouský pedagog a politik německé národnosti působící ve Slezsku, na konci 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Povoláním byl profesorem na vyšší reálné škole v Opavě.[3] Byl židovského původu. Jeho bratrem byl pedagog a architekt Karl Demel. Wladimir byl činný jako chemik a pedagog. Byl ředitelem vyšší reálné školy v Opavě.[2] Napsal studie o chemické analýze vod.[4]

Český tisk uváděl, že v mládí se identifikoval s českým národním hnutím a nosil prý vlasteneckou čamaru. Později se ale přiklonil k němectví. V roce 1892 se stal předsedou německého liberálního spolku v Opavě.[5]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1893 za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor ve Slezsku, obvod Opava. Nastoupil 18. března 1893 místo Huberta Fuße.[6] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako Wladimir Demel, c. k. profesor na státní vyšší reálné škole, bytem Opava.[7] Po svém zvolení byl na Říšské radě přijat za člena klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) proudů.[8]

V roce 1914 odešel do penze a císař mu udělil titul vládního rady.[9]

Jeho strýcem byl Johann Demel von Elswehr.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
  2. ↑ a b c WLASCHEK, Rudolf. Biographia Judaica Bohemiae. [1]. [s.l.]: Auslieferung, Forschungsstelle Ostmitteleuropa, 1995. 249 s. Dostupné online. ISBN 9783923293476. S. 34. (německy) 
  3. ↑ KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 79. (německy) 
  4. ↑ MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf. Opava. [s.l.]: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. Dostupné online. ISBN 9788071068082. S. 437. 
  5. ↑ Opavští nacionálové a liberálové v činnosti.. Národní listy. Duben 1892, roč. 32, čís. 105, s. 1. Dostupné online. 
  6. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0011&page=146&size=45
  8. ↑ Die Presse, 25. 3. 1893, s. 2.
  9. ↑ Titelverleihungen. Mährisches Tagblatt. Březen 1914, čís. 52, s. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivovaná kopie. www.parlament.gv.at [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-31. 

Zdroj