Winternitzovy mlýny

Winternitzovy mlýny
Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích v roce 2023 (po rekonstrukci)
Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích v roce 2023 (po rekonstrukci)
Účel stavby

V současné době sídlo Gočárovy galerie

Základní informace
Architekt Josef Gočár
Stavebník Egon a Karel Winternitzovi
Další majitelé Nadace Automatické mlýny[1]
Současný majitel Pardubický kraj
Poloha
Adresa Bílé Předměstí, ČeskoČesko Česko
Ulice Mezi Mosty
Souřadnice 50°2′31,92″ s. š., 15°46′54,12″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 46077/6-4645 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Winternitzovy mlýny, nebo Automatické mlýny,[2] je budova původně mlýnů navržená Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze v Pardubicích. Stojí na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Stavba budovy započala roku 1909 a pod taktovkou architekta Josefa Gočára byla v roce 1910 dokončena. Jednalo se o jedno z prvních Gočárových děl v duchu kubismu, nesoucí znaky rondokubismu [3], i když rondokubismus vznikl až o deset let později. Později byl areál dále rozšiřován. Do roku 2013 sloužil jak mlýny.

Roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky.

Po rozsáhlé rekonstrukci slouží od roku 2023 jako hlavní výstavní prostora Gočárovy galérie. Vlastníkem budovy je Pardubický kraj.[4] Dále zde funguje městské vzdělávací centrum Sféra a městská galerie GAMPA.

Historie

Průčelí bývalé hlavní budovy Automatických mlýnů (po rekonstrukci)

Pardubice, dosud provinční, doposud především zemědělské město Polabí, se v té době díky železničnímu uzlu stávaly zajímavějšími pro obchodníky a průmyslníky. Na počátku 20. století kvůli rovinatému povrchu a nevyhovujícím podmínkám vodních toků probíhala rozsáhlá regulace řek, z jejichž slepých ramen vznikala umělá jezera (melancholicky upomínající na renesanční rybníkářství) a při Chrudimce i Labi parkové plochy (relaxační zóny), kolem kterých se rozšiřovala zástavba města, neboť město zažívalo prudký nárůst obyvatelstva. Mlýny nevyužívaly náhonu nejbližších řek Labe a Chrudimky, ale cca 10 km dlouhého umělého kanálu Halda z říčky Loučná, která je přítokem Labe.

Provoz mlýnů byl ukončen roku 2013. Jejich vlastník, společnost Goodmills, pak dlouho pro objekt hledal kupce. Až v roce 2016 objekt koupili manželé Mariana a Lukáš Smetanovi.[1] Do nutní rekonstrukce a přestavby zapojili město Pardubice a Pardubický kraj. Mezi lety 2020 a 2023 probíhala náročná rekonstrukce. V září 2023 byl areál slavnostně otevřen, v hlavním sile působí krajská Gočárova galerie, v severní části městské vzdělávací centrum Sféra a městská galerie GAMPA, další veřejné prostory včetně vnitřního náměstí vybudovala Nadace Automatické mlýny manželů Smetanových.[2]

Architektura

Winternitzovy mlýny, jako nová dominanta vizuálně svojí monstrozitou, navazují na zámek rodu Pernštejnů. Jejich architektura je asociací babylónské Ištařiny brány – odpovědí pro prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. Gočár během realizace této stavby projektoval rašelinové lázně v nedaleké Bohdanči, otevřené 1. května 1913, ve tvaru květu leknínu a dům U Černé Matky Boží s kubistickými interiéry vinárny a kavárny Orient (se svítilnami krystalického tvaru na balkónech a v oknech prvního patra). Renesanční vzpomínka je zhmotněna motivem vlaštovčích ocasů, kterými byly mlýny doplněny ve dvacátých letech, kdy souběžně Pavel Janák projektoval pardubické krematorium a palác Adria v Praze, který architekt Le Corbusier označuje „za masivní stavbu asyrského charakteru“.

Výhled ze střechy sila Automatických mlýnů, vlevo vzadu Zelená brána, kostel sv. Bartoloměje, vpravo budova Zámku a telekomunikační věž
Výhled ze střechy sila Automatických mlýnů, vlevo vzadu Zelená brána, kostel sv. Bartoloměje, vpravo budova Zámku a telekomunikační věž

Galerie

  • Hlavní pohled na Galerii Gampa
    Hlavní pohled na Galerii Gampa
  • Vstup do galerie Gampa
    Vstup do galerie Gampa
  • Galerie Gampa, detail fasády
    Galerie Gampa, detail fasády
  • Dřevěný shoz na mouku v budově Gočárovy galerie
    Dřevěný shoz na mouku v budově Gočárovy galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KUBÍNKOVÁ, Naďa. Majitel se chce do mlýnů nastěhovat, návštěvníky do nového pustí za 4 roky [online]. Český rozhlas, rev. 2017-03-31 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pardubický kraj - Aktuality. www.pardubickykraj.cz [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ HORÁK, Ondřej. Průvodce neklidným územím II: příběhy moderní české architektury. Praha: Labyrint, 2018. 239 s. ISBN 978-80-87260-97-5. Kapitola 1911 - Světlo a stín v rukách Josefa Gočára 26, s. 26. 
  4. ↑ KRÁLOVÁ, Stanislava. Pardubický kraj má svou vlastní galerii, pytle mouky nahradilo umění. iDNES.cz [online]. 2023-06-24 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • MLÝNY BRATŘÍ WINTERNITZŮ. Průmyslové dědictví, rozvoj města a kulturní aktivity. Příprava vydání Benjamin Fragner, Anna Kašíková, Tomáš Skřivan. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2013. 156 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-05343-0. 
  • František Šebek: Stoleté ohlédnutí – život Pardubic kolem roku 1900, Helios, Pardubice 2000, ISBN 80-85211-09-2
  • Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech 3, Academia, Praha 1980
  • LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. [Pardubice]: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj