William Nelson Cromwell

William Nelson Cromwell
Narození 17. ledna 1854
Brooklyn
Úmrtí 19. července 1948 (ve věku 94 let)
Místo pohřbení Woodlawn Cemetery
Alma mater Columbia Law School
Povolání advokát a byznysmen
Zaměstnavatelé Sullivan & Cromwell
Ocenění Migel Medal (1937)
Politická strana Republikánská strana
Nábož. vyznání Episkopální církev Spojených států amerických
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Nelson Cromwell (17. ledna 1854 – 19. července 1948) byl americký právník a zakladatel jedné z prvních amerických lobbistických právních firem Sullivan & Cromwell. Podílel se na prosazení výstavby průplavu v Panamě, namísto ve zvažované Nikaragui. Cromwell zastupoval francouzské vlastníky pozemků právě v Panamě.[1]

Biografie

Narodil se v roce 1854 v Brooklynu v New Yorku do episkopální rodiny. Jeho otec zemřel během občanské války.

Svou právní kariéru zahájil u advokáta Algernona Sydneyho Sullivana. Ten Cromwellovi zaplatil studia práv na Kolumbijské univerzitě a v roce 1879 z něj udělal společníka v právní firmě Sullivan & Cromwell. Zde se soustředili na spojování menších podniků do větších korporací, které pak zastupovali ve styku s politiky. Takto zorganizovali vznik velkých podniků jako Edison General Electric a U.S. Steel.

V roce 1898 si ho najala společnost French Canal Syndicate (Philippe Bunau-Varilla), která sdružovala francouzské vlastníky pozemků v Panamě, kde se předtím pokoušeli vybudovat průplav. Cromwell dostal za úkol v Kongresu lobbovat za schválení výstavby v Panamě a ne v Nikaragui, o které se rovněž uvažovalo. Cromwell poslance přesvědčil tím, že tvrdil, že v Nikaragui je aktivní sopka, která by projekt ohrožovala. Krátce na to v červnu 1902 poslanci schválili panamskou variantu.[2] Cromwell za lobbování dostal po hlasování 800 tisíc dolarů a po podpisu dohody o výstavbě z listopadu 1903 dostal další dva miliony dolarů. Šlo v té době o nejvyšší odměnu pro amerického právníka.[3] Roku 1903 zastupoval společnost JP Morgan a pomohl prolobbovat tlak Spojených států amerických na Kolumbii, aby se vzdala Panamy, která tak získala plnou nezávislost a navázala se na americké finanční toky.[4]

Roku 1911 do firmy Sullivan & Cromwell přijal Johna Fostera Dullese (budoucího ministra zahraničních věcí USA). Ačkoliv byl Dulles nejdříve odmítnut, po intervenci jeho dědy Johna W. Fostera, který byl v letech 1892 až 1893 ministr zahraničních věcí USA, Cromwell Dullese zaměstnal.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Nelson Cromwell na anglické Wikipedii.

  1. ↑ AMERINGER, Charles D. The Panama Canal Lobby of Philippe Bunau-Varilla and William Nelson Cromwell. The American Historical Review. 1963, roč. 68, čís. 2, s. 346–363. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0002-8762. doi:10.2307/1904536. 
  2. ↑ The Strange Affair Of The Taking Of The Panama Canal Zone. AMERICAN HERITAGE [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Tacoma times. [volume] (Tacoma, Wash.) 1903-1949, March 02, 1904, Image 4. chroniclingamerica.loc.gov. 1904-03-02, s. 4. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 2158-4729. 
  4. ↑ VULLIAMY, Ed. How a US president and JP Morgan made Panama: and turned it into a tax haven. The Guardian. 2016-04-09. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. ↑ KINZER, Stephen. Bratři: John Foster Dulles. Alen Dulles a jejich tajná světová válka. Praha: Rybka Publishers, 2016. 503 s. ISBN 978-80-87950-29-6. S. 24–25. 

Externí odkazy

Zdroj