William Joynson-Hicks

William Joynson-Hicks, 1. vikomt Brentford
Ministr vnitra Spojeného království
Ve funkci:
7. listopadu 1924 – 5. června 1929
Předchůdce Arthur Henderson
Nástupce John Robert Clynes
Ministr zdravotnictví Spojeného království
Ve funkci:
27. srpna 1923 – 22. ledna 1924
Předchůdce Neville Chamberlain
Nástupce John Wheatley
Generální poštmistr
Ve funkci:
7. března 1923 – 28. května 1923
Předchůdce Neville Chamberlain
Nástupce Laming Worthington-Evans
Ministr zahraničního obchodu Spojeného království
Ve funkci:
31. října 1922 – 12. března 1923
Předchůdce Philip Cunliffe-Lister
Nástupce Albert Buckley
Stranická příslušnost
Členství Konzervativní strana
Narození 23. června 1865
Kent
Úmrtí 8. června 1932 (ve věku 66 let)
Londýn
Choť Grace Lynn Joynson (od 1895)
Rodiče Henry Hicks a Harriett Watts
Děti Richard Joynson-Hicks, 2nd Viscount Brentford
Lancelot Joynson-Hicks, 3rd Viscount Brentford
Helen Grace Joynson-Hicks
Alma mater Merchant Taylors' School
Profese politik
Commons William Joynson-Hicks, 1st Viscount Brentford
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Joynson-Hicks, 1. vikomt Brentford (William Joynson-Hicks, 1st Viscount Brentford, 1st Baronet Joynson-Hicks of Newick) (23. června 1865, Plaistow Hall, Kent, Anglie – 8. června 1932, Londýn, Anglie) byl britský politik, člen Konzervativní strany, později přešel k unionistům. Byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, po první světové válce v několika vládách zastával různé funkce, nakonec byl ministrem vnitra (1924–1929). V roce 1929 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů.

Životopis

Erb vikomta Brentforda

Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny, byl nejstarším ze šesti dětí Henryho Hickse. Původně působil jako advokát, byl též podílníkem rodinné firmy Hicks and Company. Po sňatku od roku 1895 užíval příjmení Joynson-Hicks, mezitím se stal členem Konzervativní strany. V letech 1900 a 1906 byl neúspěšným kandidátem ve volbách do Dolní sněmovny, mezitím se uplatnil jako právní expert v oblasti expandujícího automobilismu. Členem Dolní sněmovny byl v letech 1908–1910 a 1911–1929, kde byl aktivním řečníkem, v roce 1919 byl za zásluhy povýšen na baroneta. V letech 1922–1923 byl ministrem zahraničního obchodu (de facto náměstkem prezidenta úřadu pro obchod). V roce 1923 byl krátce tajemníkem na ministerstvu financí a generálním intendantem armády, na jaře 1923 byl též generálním poštmistrem, téhož roku se stal členem Tajné rady. V letech 1923–1924 zastával funkci ministra zdravotnictví a po krátké epizodě labouristické vlády byl v druhé Baldwinově vládě ministrem vnitra (1924–1929). V této funkci mimo jiné zastupoval vládu při oslavách narození princezny Alžběty Již ve své době bylo jeho působení v čele ministerstva vnitra vnímáno jako kontroverzní, objektivní zhodnocení jeho osobnosti ale bylo až do konce 20. století znemožněno mimo jiné tím, že potomci odmítali zpřístupnit soukromý archiv. V roce 1929 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů, i jako peer zůstal předním zástupcem konzervativců. Kvůli zdravotnímu stavu nebyl přizván do koaliční vlády v roce 1931, zemřel krátce poté.

V roce 1895 se oženil s Grace Lynn Joynson (1872–1952), téhož roku začal užívat příjmení Joynson-Hicks. Z jejich manželství pocházely tři děti, dva synové postupně zdědili titul vikomta. Starší syn Richard Joynson-Hicks, 2. vikomt Brentford (1896–1958), sloužil v armádě a zemřel bez potomstva, titul zdědil jeho mladší bratr Lancelot Joynson-Hicks, 3. vikomt Brentford (1902–1983), který byl poslancem Dolní sněmovny a zastával nižší funkce ve státní správě. Současným představitelem rodu je Crispin Joynson-Hicks, 4. vikomt Brentford (*1933).

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Zdroj