Wangari Maathai

Wangari Maathaiová
Rodné jméno Wangarĩ Muta
Narození 1. dubna 1940
Nyeri
Úmrtí 25. září 2011 (ve věku 71 let)
Nairobi
Příčina úmrtí rakovina vaječníků
Bydliště Mairena del Aljarafe
Alma mater Pittsburghská univerzita (do 1966)
University of Nairobi (do 1971)
Mnichovská univerzita
Benedictine College (USA)
Univerzita Giessen
Loreto High School, Limuru
Povolání bioložka, učitelka, veterinární lékařka, politička, ochránkyně životního prostředí a aktivistka
Zaměstnavatel Yaleova univerzita
Ocenění Cena za správný život (1984)
Goldman Environmental Prize (1991)
Edinburgh Medal (1993)
Dorothy McCluskey Visiting Fellowship in Conservation (2000)
Sophie Prize (2004)
… více na Wikidatech
Politická strana Mazingira - Keňská strana zelených
Nábož. vyznání katolická církev
Choť Mwangi Mathai (do 1978)
Děti Wanjira Mathai
Funkce poslanec Národního shromáždění Keni (2002–2007)
Minister of Environment of Kenya (2003–2005)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wangari Muta Maathai (1. dubna 1940, Nyeri, Keňa – 25. září 2011, Nairobi) byla keňská environmentální a politická aktivistka a ekofeministka.

Wangari Maathai byla první ženou východní a střední Afriky, která získala doktorát. Své vzdělání v oboru biologie a veterinární medicíny absolvovala v USA, Německu a v Keni. Stala se profesorkou a zároveň vedoucí Ústavu veterinární anatomie jako první žena afrického kontinentu.

Jako členka a posléze předsedkyně Národní rady žen v Keni se zasloužila o uskutečnění myšlenky zlepšení životního prostředí díky výsadbě stromů. Tak vzniklo Hnutí zeleného pásu, které se již zasloužilo o vysazení více než 20 milionů stromků. V roce 1986 se Hnutí vyvinulo v panafrickou sít Zeleného pásu, pomáhající ke zlepšení životního prostředí téměř po celém kontinentu.

Wangari je mezinárodně známá pro rezistentní boj za demokracii, lidská práva a udržitelný rozvoj. Několikrát promlouvala na půdě OSN ve prospěch ženských práv, zasedala v Komisi pro budoucnost i v Komisi pro globální řízení. V roce 2002 byla zvolena do parlamentu své země s jednoznačnou podporou 98 % hlasů. Prezidentem byla posléze jmenována náměstkyní ministra životního prostředí, přírodních zdrojů a ochrany přírody. Za „její přínos k trvale udržitelnému rozvoji, demokracii a míru“ jí byla roku 2004 udělena Nobelova cena za mír. Stala se první Afričankou, která tuto cenu získala.

Přispěla k rozšíření a světovému využívání termínu mottainai.

Externí odkazy

Zdroj