Walter Dexel

Walter Dexel
Narození 7. února 1890
Mnichov, Německo
Úmrtí 8. června 1973 (ve věku 83 let)
Braunschweig, Německo
Povolání malíř, grafik
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Walter Dexel (* 7. února 1890, Mnichov – 8. června 1973, Braunschweig) byl německý malíř a grafik. V letech 1914–1919 studoval Ludwig-Maximilians-Universität München. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Život a dílo

Vzdělání a rodina

Walter Dexel studoval v letech 1910 až 1914 dějiny umění na univerzitě v Mnichově s Heinrichem Wölfflinem a Fritzem Burgerem. Také navštěvoval školu kreslení Gröber v Mnichově, podnikl studijní cestu do Itálie a maloval – ještě ovlivněn Paulam Cézannem – první obrazy.[1][2] Krátce před vypuknutím války se zdržel na studijní cestě do Paříže. V září 1914 se oženil s Grete Dexel (roz. Brauckmann), dceroua pedagoga v Jeně Karla Brauckmanna. Grete Dexel porodila syny Thomase Dexela a Bernhard Dexela v roce 1916 a 1919.

První světová válka a Výmarská republika

V roce 1916 byl Walter Dexel přijat do válečného archivu v Jeně, kde na univerzitě po promoci u Botha Graefema získal doktorát.[3] V letech 1916 až 1928 byl Dexel kurátorem výstavy Jenaer Kunstverein.[4] Rozšířil Graefovu sbírku Kunstverein, která nakonec zahrnovala mimo jiné také práce autorů jako byli Alexander Archipenko, Alberto Giacometti, Erich Heckel, Paul Klee, Oskar Kokoschka a Emil Nolde. Organizoval večery Dada, výstavy expresionistů, umělců z Bauhausu, realistů a konstruktivistů. V Jeně se seznámil s tehdejším Výmarským Bauhausem a jeho protagonisty. Dne 26. ledna 1924 Paul Klee uspořádal svou „Přednášku v Jeně“ o moderním umění v zámečku princezny, sídle Jenaer Kunstverein.

V roce 1921 Dexel poznal Theo van Doesburga. V této době se Dexel ve své tvorbě obrátil k abstraktně-konstruktivním obrazům. V roce 1923 zorganizoval společně s Willi Baumeisterem a Erichem Buchholzem výstavu konstruktivistů v Jeně. Projekt bytového domu pro rodinu Dexel Ludwiga Miese van der Rohe z roku 1925 nepřesáhl první skicu.

V říjnu 1922 Dexel požadoval nové výstavní prostory pro Kunstverein, částečně proto, že „architektura, interiérový design, umění a řemesla, příkladné průmyslové a řemeslné výrobky“ byly v popředí zájmu a výstavní výstavy byly pouze „částí celku“. Tyto úvahy nakonec vedly k „plánu využití Kunstverein pro vzdělávací účely“, který byl vypracován ve spolupráci s Adolfem Reichweinem, vedoucím představenstva Volkshochschule Jena. Pro Dexela bylo potvrzeno, že „těžiště pozornosti dnes již nepatří k obrazu na zdi, ale k utváření našeho prostředí“. Proto se stále více zaměřoval na výstavy dobré typografie a reklamy, faktického nábytku a užitných předmětů, bydlení a urbanismu. Reklamní práce Dexela založená čistě na typografickém designu – nepochybně nezbytné posilování public relations vzhledem k počtu návštěvníků – se zrodila z finanční těžkosti Kunstvereinu jako svépomoc generálního ředitele.

V roce 1926 se Walter Dexel usadil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde pracoval na volné noze. Do roku 1928 navrhoval řadu bannerů, reklamních hodin, neonových nápisů a dokonce i telefonních budek. Ernst May také najal Dexela jako grafika pro projekt Neues Frankfurt. Jeho dílo vyvrcholilo návrhem uspořádání a pravidel městské reklamy (kolem roku 1927). Dexel přenesl svou „obrazovou-imanentní syntaxi“ do funkčních oblastí každodenního městského života. Lze předpokládat, že produkty WMF byly navrženy Dexelovým projektem. V každém případě, po skončení projektu, WMF zaměstnala Dexela jako svého projektanta.

V roce 1927 zastupoval v Kabinett der Abstrakten El Lisického v Hannoveru. V roce 1928 nastoupil do „Ring New Advertising Designer“ Kurta Schwitterse. Od roku 1928 do roku 1935 působil jako profesor užitého umění a kulturní historie na uměleckoprůmyslové škole v Magdeburgu. Dexel z důvodu příliš velkého osobního rizika pro sebe a jeho rodinu opustil malbu, typografii i grafiku.

Nacionální socialismus

Dne 1. května 1933 Dexel – stejně jako všichni učitelé Magdeburské školy umění a řemesel [5] – vstoupil do NSDAP.[6] Nicméně ho v roce 1935 propusitli z umělecké a řemeslné školy v Magdeburgu, na základě označení za „zvrhlého umělce“ a „nespolehlivého národního socialisty“. V roce 1937 byly i přes jeho protest odstraněny dvě jeho díla uvedené na výstavě Zvrhlé umění.[7] Od roku 1936 do roku 1942 byl Dexel profesorem teoretického umění a formy na Státní akademii umění v Berlíně-Schönebergu. V roce 1942 byl Dexel pověřen městem Braunschweig, aby vytvořil sbírku historických a moderních užitkových předmětů z obchodu a průmyslu. [8] Současně učil na „mistrovské škole pro kreativní řemeslo“ v Braunschweigeru (nacistické jméno pro pozdější Vysokou školu výtvarných umění ). Dexel tak v roce 1931 započal svou vlastní sbírkovou a publikační činnost na téma „domácí spotřebiče“. Pracoval na nově založeném Institutu řemesel a průmyslového designu v Braunschweigu a publikoval knížky ve spolupráci s Nadací Ahnenerbe.

Po druhé světové válce

V roce 1945 byl Dexel propuštěn a v roce 1946 po denacifikačním soudu ospravedlněn. V roce 1953 byla sbírka později známá jako „Formsammlung“ („Sbírka forem“) v bývalé Werkkunstschule v ulici Broitzemer. Dexel tam působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1955. Poté přenechal celou svou soukromou sbírku do fondu „Formsammlung“, kterou převzal jeho syn Thomas Dexel. Sbírka byla uložena v Städtisches Museum Löwenwall s celkovým počtem 1600 inventárních čísel. Malá část je vystavena ve stálé expozici muzea. [9]

Osvětlení a světelné objekty

Dexel vytvořil ve dvacátých letech v Jeně jako jednu z prvních plynových svítilen pro reklamní účely. Formálně, Dexel vyvinul tyto „trojrozměrné (osvětlené) plakáty“ od jeho malby a komerční umění. 1926 Walter Dexel šel jako nezávislý konzultant pro reklamní design do Frankfurtu nad Mohanem. Hlavním cílem reklamní kampaně, kterou navrhl pro Frankfurt, bylo sjednocení fasád, harmonie mezi reklamou a architekturou. Ve Frankfurtu, Dexel navrhl 1927/28 kromě četných bannerů a reklamních hodin a většího světelného reklamního designu na frontách domu a na střechách. Dále zde byly osvětlené telefonní budky a světelné sloupy pro standardní hodinky. Tímto způsobem Dexel – stejně jako jeho lékárnická reklama, která již byla v roce 1926 praktikována – také vedl kampaň za komplexní zavedení průmyslových symbolů, který v moderní době téměř zanikl. Lékař, porodní asistentka, autoservis, poštovní úřady, telefonní budky a mnoho dalších by měli mít své značky. V obchodní symbolice se z minulosti zachoval preclík pekaře, mosazná miska holiče a kříž pro lékárny.“

Dopravní značky

V září 1925 Dexel navrhl první světelné směrové znamení pro silniční provoz. Zatímco Dexel experimentoval s barevným designem směrových značek pro Jenu a okolní oblast v roce 1925, navrhl v následujícím roce: „Od začátku byly určité barvy definovány pro určité světové strany kompasu, tj. na sever: bílé písmo na černém pozadí; Jih: bílé psaní na červeném pozadí; Východ: černé psaní na žlutém pozadí; Západ: bílá písmena na modrém pozadí.“ Kromě toho Dexel prosazoval graficky a sémanticky logicky i vizuálně srozumitelnou konstrukci dopravních značek. Dexel učinil výhledové návrhy na strukturování městských silničních sítí: „V rostoucím významu automobilu jako prostředku cestování ve městech by měl být označen jako první: vhodné trasy z předměstí do obchodního centra, za druhé: hlavní silnice po hlavních trasách, které jsou způsobilé pro hlavní dopravní směry (ty by měly být pouze v dopravě). Za druhé, možná v menším měřítku s názvy míst, která jsou místně významnější, a za třetí silnice, které udržují tranzitní dopravu mimo centrum města.“ Pravděpodobně první světelné, barevné skleněné plastiky, které sloužily jako slavnostní dekorace v řadách na trhu v Jeně, navrhl Walter Dexel v roce 1926.

Výstavy

  • Landesmuseum Weimar, 1922
  • Städtisches Museum Braunschweig, 1962
  • Städtisches Museum, Trier 1965
  • Lehmbruck-Museum, Duisburg, 1966
  • Städtisches Kunstmuseum Bonn, 1973
  • Kunsthalle Bremen 1990/1991, identická s Badischer Kunstverein, Karlsruhe, 1991
  • Retrospektiva ke stým narozeninám, Museum für Gestaltung, Berlín, 1991
  • Das druckgraphische Werk, Museum Wiesbaden, 2010
  • Städtisches Museum Braunschweig, 2014/15

Spisy

  • Spolu s Gretou Dexel: Das Wohnhaus von heute. (= Prometheus-Bücher). Hesse & Becker, Lipsko 1928.
  • Unbekanntes Handwerksgut. Gebrauchtgerät in Metall, Glas und Ton. 1935, 2. Auflage, Metzner, Berlín 1942.
  • Hausgerät, das nicht veraltet. 1938, 4. Auflage, O.Maier, Ravensburg 1950.
  • Deutsches Handwerksgut. Eine Kultur- und Formgeschichte des Hausgeräts. Propyläen, Berlín 1939.
  • Holzgerät und Holzform. Ahnenerbe-Stiftung, Berlín-Dahlem 1943.
  • Glas. Werkstoff und Form. O. Maier, Ravensburg 1950.
  • Das Goethehaus in Weimar. Franz Schneekluth, Darmstadt 1956.
  • Keramik. Stoff und Form. Klinkhardt & Biermann, Braunschweig, Berlín 1958.
  • Das Hausgerät Mitteleuropas. Wesen und Wandel der Formen in zwei Jahrtausenden. Deutschland, Holland, Österreich, Schweiz. 1962, 2. vydání, Klinkhardt & Biermann, Braunschweig, Berlín 1973, ISBN 3-7814-0182-0.
  • Der Bauhausstil: ein Mythos. Texte 1921–1965. Se čtyřmi esejemi od Grety Dexel. Vydal a okomentoval Walter Vitt. Keller, Starnberg 1976, ISBN 3-7808-0113-2; Reprint Steinmeier, Nördlingen 2000, ISBN 3-927496-71-5.

Reference

  1. ↑ Eine kompakte biografische Skizze zu Dexels Werk und Wirken von Hans-Peter Thun findet sich im Reichwein-Forum Nr. 7/2005, S. 6–11.
  2. ↑ Walter Dexel, Apenninbrücke, 1913, Feder und Aquarell, 12 × 12 cm
  3. ↑ Biograf.
  4. ↑ über Dexels Jenaer Zeit berichtet ausführlich Volker Wahl: Jena als Kunststadt 1900–1933, E.A. Seemann, Leipzig 1988.
  5. ↑ Ein Leben voller Zweideutigkeiten.
  6. ↑ Entnazifizierungsakte Walter Dexel, Niedersächsisches Staatsarchiv.
  7. ↑ Kat. der 15.
  8. ↑ Hansjörg Pötzsch: Walter Dexel als Ankäfer 1941–1944.
  9. ↑ Cecilie Hollberg (Hrsg. für das Städtische Museum Braunschweig): Walter Dexel – Konstruierte Welten.

Externí odkazy

Literatura

  • Die Novembergruppe. Díl 1: Die Maler. Katalog k 15. evropské umělecké výstavě. Berlín 1977.
  • Walter Dexel – Neue Reklame. Úvod Friedrich Friedl. Edice Marzona, 1987, ISBN 3-921420-32-6.
  • Ruth Wöbkemeier, Walter Vitt (vyd.): Walter Dexel Werkverzeichnis. Umschau, Frankfurt nad Mohanem 1994, ISBN 3-89466-106-2.
  • Maria Schmid (vyd.): Dexel in Jena. Glaux Verlag Christine Jäger, Jena 2002.
  • Cecilie Hollberg (vyd.): Walter Dexel (1890–1973) – Konstruierte Welten. Výstava Städtisches Museum Braunschweig. Sandstein Verlag, Drážďany 2014.

Zdroj