Vřeténkovití

Jak číst taxoboxVřeténkovití
alternativní popis obrázku chybí
Vřeténka mandarín (Synchiropus splendidus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád Syngnathiformes
Čeleď vřeténkovití (Callionymidae)
Bonaparte, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vřeténkovití (Callionymidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb.

Systematika

Za popisnou autoritu čeledi vřeténkovitých je považován francouzský přírodovědec Charles Lucien Bonaparte (1831). Na základě tradiční systematiky spadaly vřeténkovité ryby do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), jenž s nástupem molekulární fylogenetiky doznala výrazných proměn co do svého složení. Vřeténky se spolu s dalšími skupinami ukázaly být blízce příbuzné jehlám a k roku 2025 patří do řádu Syngnathiformes. Čeleď vřeténkovitých je zde nejblíže spřízněna dračíkovitým (Draconettidae).[1][2]

Následující seznam recentních rodů je aktuální k červnu 2025, přičemž vychází z Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification:[3]

  • Anaora Gray, 1835
  • Callionymus Linnaeus, 1758
  • Chalinops Smith, 1963
  • Dactylopus Gill, 1859
  • Diplogrammus Gill, 1865
  • Draculo Snyder, 1911
  • Eleutherochir Bleeker, 1879
  • Paracallionymus Barnard, 1927
  • Protogrammus Fricke, 1985
  • Synchiropus Gill, 1859
  • Tonlesapia Motomura & Mukai, 2006

Charakteristika

Vřeténka pestrá (Callionymus lyra)
Vřeténka japonská (Synchiropus ijimae)

Jde o menší ryby, největší druhy dosahují délky asi 25 cm a některé jsou vyloženě drobné. Tělo je protáhlé, typicky zploštělé a nepokryté šupinami, samci bývají větší než samice. Na hřbetě jsou patrné dvě vysoké hřbetní vysoké, z nichž první nese 1–4 trny, druhá pak 6–11 paprsků. U samců jsou opět větší než u samic. Řitní ploutev nese 4–10 měkkých paprsků. Mohutné jsou jak břišní, tak prsní ploutve, přičemž prsní ploutve vyrůstají až za břišními ploutvemi. Podoba ocasní ploutve se liší v závislosti na druhu, může však být protáhlá či lopatkovitá. Z charakteristických rysů této rybí čeledi lze dále jmenovat žaberní otvory redukované do podoby malých otvorů v horní části hlavy a nápadný trn na přední části skřelové kosti neboli preoperkulu. Mezi vřeténkovitými se objevují jak krypticky, tak pestře zbarvení zástupci.[4][5][6]

Většina zástupců se vyskytuje v tropických vodách jihovýchodní Asie a západního Tichého oceánu, obývají vody až do hloubky asi 500 metrů. Typicky však obývají písčitá či bahnitá dna poblíž korálových útesů.[7] Všichni zástupci vřeténkovitých se živí dravě, loví zejména menší druhy bezobratlých, větší zástupci (například z rodů Callionymus nebo Synchiropus) i větší kořist. Před vlastními predátory se brání produkcí nechutného hlenu.[4]

Tření probíhá sezónně, někdy však i několikrát ročně (menší samice takových druhů se mohou rozmnožovat až v pozdější části roku). Rozmnožovací chování vřeténkovitých ryb je poměrně propracované. Samci si vydržují domovské okrsky, které během období tření brání před ostatními samci, přičemž při vzájemných ritualizovaných interakcích pro odehnání cizích samců či přivábení samic využívají pohyby zvětšené hřbetní ploutve. Samec si vydržuje jednu, nebo několik samic, s nimiž se páří. Pár se typicky před soumrakem v těsné blízkosti vydává směrem k hladině, kde dochází k samotnému tření. Menší samci si nemusí vymezovat vlastní území, ale spíše se snažit nenápadně proniknout do blízkosti samic dominantního samce (tzv. fenomén sneakers).[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06-01, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-06-03]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  2. ↑ WILSON, A. B.; ORR, J. W. The evolutionary origins of Syngnathidae: pipefishes and seahorses. Journal of Fish Biology. 2011, roč. 78, čís. 6, s. 1603–1623. Dostupné online [cit. 2025-06-03]. ISSN 1095-8649. doi:10.1111/j.1095-8649.2011.02988.x. (anglicky) 
  3. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-03]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 255ff. (anglicky) 
  5. ↑ HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 44–46. 
  6. ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 78. 
  7. ↑ Dragonets - Callionymidae. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2025-06-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj