Věra Jičínská

Věra Jičínská
Věra Jičínská
Věra Jičínská
Narození 3. července 1898
Petřkovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. března 1961 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malířka, grafička a kreslířka
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jičínská, křtěná Veronika Alma Laura (3. července 1898 Petřkovice[1][2] – 27. března 1961 Praha) byla česká malířka, grafička a fotografka.[3][4]

Život

Mládí

Věra Jičínská se narodila 3. července 1898 v Petřkovicích, které jsou od roku 1976 součástí Ostravy. Její otec Jaroslav Jičínský byl vrchním báňským radou a matka Gisela rozená Spothová měla velký vliv na budoucí uměleckou kariéru své dcery.[5] Měla o dva roky starší sestru Jarmilu a o šest let mladšího bratra Jaroslava. Věra Jičínská pocházela z významných rodin s hornickou tradicí, ve kterých ale nechyběly umělecké sklony. Její dědeček z otcovy strany Vilém Jičínský byl důlním inženýrem, ale zajímal se také o umění. Absolvoval dva semestry architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, než se definitivně rozhodl pokračovat v rodinné tradici práce v důlním průmyslu.[6][7]

Dětství a dospívání Věry Jičínské bylo spojeno s okolím Brna. Jaroslav Jičínský se v roce 1901 stal ředitelem Rosické báňské společnosti a rodina se přestěhovala do obce Boží požehnání (dnešní Zastávky u Brna). V roce 1909 nastoupila na dívčí lyceum Vesna, kde v roce 1916 složila maturitní zkoušku.[5] Studium na Vesně ji dalo na tehdejší dobu pro ženu velmi dobré vzdělání. Studovala také kreslení nebo dějiny umění, pro další studia ji byly užitečné také jazyky, němčiny a francouzštiny.[7] Při studiu docházela na soukromé hodiny kresby k akademickému malíři Vojtěchu Doležilovi. Z jejich pozdější korespondence lze vyčíst, že Jičínskou a jejího manžela pojilo s Doležilem pevné přátelství. Věra Jičínská si dlouho po ukončení školy udržovala spojení s Vesnou, spolek finančně podporovala a spolupracovala zvláště s Růženou Schützovou, která vedla spolek od roku 1919.[5]

V roce 1913 získal Jaroslav Jičínský místo ředitele dolů v Pécsi (Pětikostelí) v Uhrách. Věra Jičínská během svých studií v zahraničí svou rodinu v Pécsi často navštěvovala.[8]

Studium výtvarého umění v zahraničí

V průběhu první světové války v roce 1916 nastoupila Věra Jičínská na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze po neúspěšných zkouškách na vídeňskou akademii. Nejprve absolvovala všeobecný základ a nato nastoupila do grafické speciálky Františka Kysely. Ve stejném čase navštěvovala kurzy krajináře Ferdinanda Engelmüllera.[9] Poté v letech 1922–1923 studovala v Mnichově na Kunstgewerbeschule u profesora Fritze Helmutha Ehmckeho. Již tehdy začala snít o Paříži, a tam v roce 1923 odcestovala. V Paříži pobývala až do roku 1931. Studovala na soukromé Académie moderne u Othona Friesze, kde přišla do styku s kubismem. V následujících letech prošla studiem Fernarda Légera a Andre Lhoteho.[10] Škola, kterou prošla u Andre Lhoteho a ve které byla nejdéle, byla náročná. Přestože její učitel nestrpěl odchylky z vlasního pojetí obrazu, vyžadoval od svých žáků svůj řád malby, Věra Jičínská neustrnula ve vlastním uměleckém rozvoji. Nicméně jsou na jejím díle patrné známky jeho vlivu.[11]

Během roku 1925 se Jičínská podílela na přípravě československého pavilonu pro Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži.[12]

Při svých zahraničních cestách navázala mnohá přátelství s dalšími malíři, ale i jinými umělci. V Mnichově se seznámila s malířkou Hanou Bernkopfovou (Hladíkovou), v Paříži s celou skupina českých umělců - Martou Jiráskovou, Františkem Muzikou, Mary Duras, Janem Zrzavým, Bohuslavem Martinů atd.[13]

Věra Jičínská se 15. listopadu 1930 v Paříži vdala za akademického malíře Prokopa Laichtera (1898–1975), syna nakladatele Jana Laichtera. Prokop Laichter byla jejím spolužákem z Uměleckoprůmyslové školy. Byla jeho druhou manželkou a měli společně jedinou dceru Danu Görnerovou-Laichterovou, která se narodila 4. května 1937.[13] V roce 1931 Věra Jičínská opustila Paříž a vrátila se zpět do Československa.[9]

Zpátky v Československu

Přestože se Věra Jičínská po roce 1931 usadila natrvalo v Praze, letní měsíce trávila v Orlických horách a často cestovala. Cestováním ostatně trávila čas již za studií v Paříži, kdy s přáteli podnikala cesty po Francii, Anglii, Skotsku, Španělsku nebo Belgii.[14] Po přesunu do Prahy procestovali s manželem velkou část Slovenska, kde se Jičínská věnovala také focení. V roce 1936 navštívila také Polsko a Rusko.[15]

Spolu se svým manželem měla zařízený byt s ateliérem v Laichterově domě, který si nechal postavit její tchán na pražských Vinohradech podle návrhu Jana Kotěry.[16]

Vlastními fotkami i kresbami dolňovala své vlastní novinové články. Spolupracovala například s deníkem Prager Presse nebo časopisem Rodina.[17]

V roce 1952 se s ní při restaurátorských pracích zřítilo lešení a těžce se zranila. Následky úrazu postupně snižovaly její umělecké a pracovní možnosti.[18][14] Věra Jičínská zemřela 27. března 1961 v Praze.

Nadační fond Věry Jičínské

Nadační fond Věry Jičínské byla založen 15. září 2015 v Rychnově nad Kněžnou z popudu její dcery Dany Görnerové-Laichterové a jejího manžela Jiřího Görnera. Nadační fond podporuje a realizuje akce s cílem rozvíjet odkaz a popularizovat dílo Věry Jičínské, a to v Čechách i v zahraničí, především ve Francii, Německu, Maďarsku a na Slovensku.[19]

Dílo

První dochovaná kresba Věry Jičínské pochází z roku 1915. Jedná se o velikonoční pozdrav zaslaný z Rakouska, kde pobývala na rekonvalescenci po zápalu plic.[20]

První dochované obrazy svědčí o vlivu purismu a kubismu. Nejvíce její pařížskou tvorbu poznamenal André Lhote. Pod jeho vlivem se po roce 1925 postupně odpoutala od kubizujících tvarů a začala malovat v duchu neoklasicismu. Námětově v její tehdejší tvorbě převládaly především ženské akty. Kolem roku 1930 se na jejích obrazech zintenzívnila barevnost a uvolnily tvary, což bylo předzvěstí radikální proměny její tvorby, která nastala po roce 1931, kdy se vrátila do Čech. Některé obrazy z roku 1935 se pohybují na pomezí abstrakce.[21]

Po návratu do Československa se u ní znovu začala objevovat barva jako hlavní prvek obrazové představy a skladby.[22] Prostředí Čech se také stalo častým motivem jejích obrazů. Zobrazovala Český ráj, Dobrušsko, Trutnovsko, Písecko a nezřídka také Prahu.[22]

Tematické náměty její celoživotní práce byli ženský akt, mateřství, exotismy a tanec.[21]

Největší sbírku děl Věry Jičínské vlastní v současné době Vlastivědné muzeum v Dobrušce, kam se díla dostala díky daru od Prokopa Laichtera na konci 60. let 20. století. Jsou zastoupeny všechny techniky, kterými Jičínská v průběhu let tvořila (grafika, kresby, akvarely, či oleje) a také je znatelný vliv východních Čech v jejím díle. Některá díla jsou inspirována krajinou Orlických hor i Dobruškou. Další větší soubor je spravován Nadačním fondem Věry Jičínské.[23][24][25]

Výstavy

Zde je uveden chronologický přehled významných výstav Věry Jičínské:[26]

  • 1925 - salon Des Indépendants, Paříž[27]
  • 1926 - Souborná výstava Věry Jičínské - Nemzeti Szalon, Budapešť
  • 1927 - Věra Jičínská: Souborná výstava - Alšova síň Umělecké besedy, Praha
  • 1936 - Souborná výstava Věry Jičínské - Galerie SVU v hotelu Passage, Brno
  • 1941 - Věra Jičínská - Topičův salon, Praha
  • 1942 - Věra Jičínská - Pavilon Aleš, Brno
  • 1943 - Věra Jičínská - Dům umění, Ostrava
  • 1943 - Věra Jičínská - Městské muzeum, dnes Muzeum východních Čech, Hradec Králové[28]
  • 1947 - souborná retrospektivní výstava - Vlastivědné muzeum v Dobrušce[27]
  • 1988 - Český neoklasicismus dvacátých let II: Mezi klasickým řádem a selankou - Galerie hlavního města Prahy, Praha

Obrazy

  1. Odraz: 1936, olej
  2. Žlutý interiér: 1936, olej
  3. Ženský půlakt (Lydia Wisiaková): 1927, olej
  4. Portrét z profilu: olej
  5. Tuláci: 1932, olej, 64 cm × 79,5 cm
  6. Dívka s rezavými vlasy : 1930, pastel
  7. Bretaňské domy: 1929, olej
  8. Pařížské střechy: 1923, olej
  9. Podzimní akord II: 1936, olej
  10. Postavy v krajině: 1934, olej, 65 cm × 115 cm
  11. Na nábřeží: 1942, pastel, výřez pasparty 50 cm × 73 cm, celkově 74 cm × 97 cm
  12. Orient: 1926, olej, 73,5 cm × 60 cm, s rámem 85,5 cm × 71 cm
  13. Děvčátko: 1928, pastel, 62,5 cm × 35,5 cm, s rámem 69 cm × 41,5 cm
  14. Portrét mulatky: 1928, olej
  15. Nábřeží v Londýně: 1926, olej
  16. Krystaly: 1935, olej
  17. Ležící akt: 1929, olej
  18. Alexandr Sacharov ve Fantastické burlesce: 1932, olej
  19. Mlha: olej
  20. Stojící ženský akt: 1926, olej
  21. Portrét mulatky: 1929, olej
  22. Pierre Maurele: 1928, pastel
  23. Dívka s rezavým copem: 1927, olej
  24. Pohled z mého ateliéru: 1927, olej
  25. V cirkuse: 1933, olej
  26. Děvče z Martinique: 1928, olej
  27. Lydie Wisiaková: pastel
  28. Harmonikář: 1924, pastel
  29. Půlakt dívky z Martinique: 1928, olej
  30. V Dobrušce: 1944, pastel, tužka, 27,5 cm × 41,5 cm
  31. Stvoření světa: 1935, olej
  32. Portrét tanečnice Lydie Wisiakové: 1930, olej
  33. Mulatka: 1927, olej
  34. Z Francie: olej, 50 cm × 60 cm
  35. Portrét dívky: 1939, olej, olej na překližce, 32 cm × 28 cm
  36. Vánoční kapr: 1859, linoryt, 14 cm × 9,5 cm
  37. Zátiší: 1946, olej, 30,5 cm × 40,5 cm
  38. Archeron: 1936, pastel, 31,5 cm × 38,5 cm
  39. Akt: 1936, 54 cm × 37 cm
  40. Čtenářka: olej, 60 cm × 46 cm
  41. Pradleny: 1934, olej, 81 cm × 60,5 cm
  42. Nahá dívka: 1928, pastel, 46 cm × 55 cm
  43. Na Cestě: 1928, olej, 41 cm × 32,5 cm
  44. Princezna Abriza: 1936, pastel, 48,8 cm × 32,4 cm
  45. Akt: 1926, pastel, 50 cm cm × 27,3 cm
  46. Acheron: 1936, pastel, 31,5 cm × 38,5 cm
  47. Objetí: 1936, pastel, 48,0 cm × 31,6 cm
  48. Prodavačka ovoce: 1933, pastel, 39,5 cm × 42,5 cm
  49. Portrét: 1936, pastel, 52,5 cm × 44,3 cm
  50. Chodec (Les ombres: Un marcheur): olej, 81 cm × 54 cm
  51. Dívka: 1926, olej, 73,0 cm × 54,0 cm
  52. Melancholická krajina: 1936, olej, 60 cm × 81,5 cm
  53. Kostel sv. Václava z Domašínské ulice
  54. Akt
  55. Portrét
  56. Obraz
  57. Menhiry
  58. Pohled z okna pařížského ateliéru
  59. V ateliéru
  60. Kompozice s pěti ženskými akty: 1924–1925, olej na plátně
  61. Pohled z mého ateliéru: 1925, olej na plátně
  62. Zátiší s ovocem a novinami: 1926, olej, plátno na kartonu
  63. Londýn: 1926, pastel na papíře
  64. Zátiší s citróny: 1926, olej na plátně
  65. Z Edinburghu: 1926, dřevoryt na japanu
  66. Žena s odhaleným ňadrem (Lydia Wisiak): 1929, olej na plátně
  67. Podobizna mladšího bratra Udaye Shankara Rajendry
  68. Uday Shankar (Tanec zaklínače hadů): 1934, olej na plátně
  69. Dandulína (Spáč): 1938, pastel na papíře
  70. Hrnčířský trh na Kampě: 1941, tužka a barevné křídy na papíře
  71. Kytice z Říček: 1960, barevné křídy

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 278. 
  4. ↑ Nový slovník československých výtvarných umělců. Příprava vydání Prokop Toman. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936. 792 s. S. 443. 
  5. ↑ a b c PACHMANOVÁ, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4. 
  6. ↑ MYŠKA, Milan. Vilém Jičínský: Životní příběh českého montanisty v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity ve spolupráci s Maticí slezskou v Opavě, 2006. ISBN 80-7368-204-4. 
  7. ↑ a b ZLÁMALOVÁ, Barbora: Meziválečná tvorba malířky Věry Jiřínské. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Brno 2002. Dostupné na: https://www.verajicinska.com/Foto/Archiv/7/10/0/26/6/v1/jicinska.pdf
  8. ↑ Život l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b PACHMANOVÁ, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4. 
  10. ↑ Po stopách Věry Jičínské s Petrem Voldánem aneb Z Petřkovic až do Paříže za slavnou malířkou. Hradec Králové [online]. 2023-06-19 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Věra Jičínská: 250. výstava : 7.-28.II.1943 výstavní sál městského musea. Hradec Králové: Městské muzeum, 1943. 
  12. ↑ Život l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Pařížské roky Věry Jičínské 1923–1931. Rychnov nad Kněžnou: Nadační fond Věry Jičínské ; Arbor vitae, 2018. ISBN 978-80-270-3758-2. 
  14. ↑ a b Pařížské roky Věry Jičínské 1923–1931. Rychnov nad Kněžnou: Nadační fond Věry Jičínské ; Arbor vitae, 2018. ISBN 978-80-270-3758-2. 
  15. ↑ Život l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Po stopách Věry Jičínské s Petrem Voldánem aneb Z Petřkovic až do Paříže za slavnou malířkou. Hradec Králové [online]. 2023-06-19 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ ZLÁMALOVÁ, Barbora: Meziválečná tvorba malířky Věry Jiřínské. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Brno 2002. Dostupné na: https://www.verajicinska.com/Foto/Archiv/7/10/0/26/6/v1/jicinska.pdf
  18. ↑ Laichterová-Jičínská Věra - Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2020-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-18. 
  19. ↑ Nadační fond l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ ZLÁMALOVÁ, Barbora: Meziválečná tvorba malířky Věry Jiřínské. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Brno 2002. Dostupné na: https://www.verajicinska.com/Foto/Archiv/7/10/0/26/6/v1/jicinska.pdf
  21. ↑ a b PACHMANOVÁ, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4. 
  22. ↑ a b TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: I. A–K. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. 
  23. ↑ Pařížské roky Věry Jičínské 1923–1931. Rychnov nad Kněžnou: Nadační fond Věry Jičínské ; Arbor vitae, 2018. ISBN 978-80-270-3758-2. 
  24. ↑ Život l Foundation Věra Jičínská. www.verajicinska.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ Obrazy - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  26. ↑ PACHMANOVÁ, Martina, (ed.). Z Prahy až do Buenos Aires: "Ženské umění" a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa. Praha: Vysoká uměleckoprůmyslová škola v Praze, 2014. 
  27. ↑ a b PACHMANOVÁ, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4. 
  28. ↑ Věra Jičínská: 250. výstava : 7.-28.II.1943 výstavní sál městského musea. Hradec Králové: Městské muzeum, 1943. 

Související články

Literatura

  • Barbora Zlámalová, Jan Zrzavý a Věra Jičínská: zpráva o přátelství (Dopisy a vzpomínky z pozůstalosti zapomenuté malířky), Umění XLIX, 2001, 3/4, s. 321–333.
  • Barbora Zlámalová, Meziválečná tvorba malířky Věry Jičínské (Diplomová práce) Seminář dějin umění FF MU v Brně, 2002, 260 s. (obsahuje detailně zpracovaný katalog malby a kresby Věry Jičínské)
  • Jaroš, Karel, Lockerová, Milena, Hromek, Martin, Pařížské roky Věry Jičínské = Věra Jičínská's years in Paris = Les années parisiennes de Věra Jičínská: 1923-1931. 1. vydání. Rychnov nad Kněžnou: Nadační fond Věry Jičínské, Arbor vitae, 2018. 63 s. Katalog k výstavě v Orlické galerii v Rychnově nad Kněžnou Pařížské roky Věry Jičínské 1923 - 1931, autor Karel Jaroš.
  • Pachmanová, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4.

Externí odkazy

Zdroj