Výreček indický

Jak číst taxoboxVýreček indický
alternativní popis obrázku chybí
Výreček indický
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod výreček (Otus)
Binomické jméno
Otus bakkamoena
Pennant, 1769
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výreček indický (Otus bakkamoena) je druh sovy z čeledi puštíkovití, který je rozšířen v jižní Asii.

Systematika a rozšíření

Výrečka indického formálně popsal v roce 1769 welšský přírodovědec Thomas Pennant pod názvem Otus bakkamoena.[2] Původně se do tohoto taxonu řadilo i několik dalších výrečků, kteří byli později povýšeni na samostatné druhy. Patří k nim O. semitorques, O. lettia a O. lempiji.[3] U výrečka indického jsou rozpoznávány následující poddruhy:[2]

  • O. b. deserticolor Ticehurst, 1922 – jižní Írán a Pákistán;
  • O. b. gangeticus Ticehurst, 1922 – severozápadní Indie až Nepál;
  • O. b. marathae Ticehurst, 1922 – střední Indie;
  • O. b. bakkamoena Pennant, 1769 – jižní Indie a Šrí Lanka.

Stanoviště

Vyskytuje se v lesních biotopech. Obývá jak primární tak sekundární lesy, dále i pouštní oblasti se suchou vegetací, husté shluky stromů na zahradách i ovocné sady. Vyskytuje se až do 2200 m n. m.[4]

Popis

Pár výrečků indických

Tento středně velký puštíkovitý pták dosahuje délky těla kolem 22–22 cm.[4] Váha se pohybuje kolem 125–152 g, rozpětí křídel dosahuje 61–66 cm.[5] Opeření je písčitě hnědé s nevelkými tmavě hnědými až černými skvrnami. Obličejový disk má výrazné černé okraje. Po stranách hlavy jsou umístěna výrazná dlouhá ouška s tmavými věnujícími okraji. Oči jsou oříškově hnědé až tmavě hnědé, výjimečně žlutohnědé. Zobák je rohovinový, přičemž spodní čelist je o něco světlejší než ta horní a konec je tmavý. Ozobí je zelené. Nohy jsou opeřené až k bázi prstů, samotné prsty jsou nahnědlé až žlutozelené.[4]

Biologie

Jedná se o nočního živočicha; zatímco v noci loví, přes den hřaduje v hustých korunách stromů.[4] Živí se hlavně hmyzem jako jsou brouci a sarančata, občas sezobne i menšího plaza, ptáka nebo hlodavce. Hlasově se projevuje kvákavým, otazným, pravidelně vydávaným uot?.[5] Díky kryptickému zbarvení je složité jej pozorovat ve volné přírodě.[6]Hnízdo si staví v přirozených dutinách stromů. Samice snáší 3–4 bílých vajec o rozměrech kolem 33×27 mm.[4]

Ohrožení

Druh má sice neznámo velkou populaci, nicméně bývá popisován běžný a široce rozšířený. Akutně mu nehrozí žádné nebezpečí a má široký areál výskytu, takže jej Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje za málo dotčený.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b Owls. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Otus bakkamoena [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T61855263A95182096.en. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the World. 2. vyd. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-1-4081-3578-5. S. 276-277. (anglicky) 
  5. ↑ a b MIKKOLA, Heimo. Owls of the World: A Photographic Guide. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2017. ISBN 978-1-4729-4561-7. S. 150-151. (anglicky) 
  6. ↑ PARK, Chang Eon; KIM, Min-Chul; IBAL, Jerald Conrad Pernites. The complete mitochondrial genome sequence of Otus bakkamoena (Aves, Strigiformes, Strigidae). Mitochondrial DNA Part B. 2019-01-02, roč. 4, čís. 1, s. 775–776. Dostupné online [cit. 2023-11-27]. ISSN 2380-2359. DOI 10.1080/23802359.2019.1565979. (anglicky) 

Literatura

  • KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the World. 2. vyd. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-1-4081-3578-5. (anglicky) 
  • MIKKOLA, Heimo. Owls of the World: A Photographic Guide. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2017. ISBN 978-1-4729-4561-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj