Václav Dědina (geomorfolog)

Václav Dědina
Narození 6. prosince 1870
Vinařice
Úmrtí 30. listopadu 1956 (ve věku 85 let)
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání geograf, geomorfolog, středoškolský učitel a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé Univerzita Karlova
Akademie věd České republiky
Ocenění Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Dědina (6. prosince 1870 Vinařice – 30. listopadu 1956 Praha)[1]byl český geomorfolog a vysokoškolský profesor.

Životopis

Václav Dědina se narodil do rodiny mlynáře a původně se na přání rodičů měl věnovat církevní dráze. Proto po maturitě na gymnáziu vstoupil v roce 1891 do semináře v italské Gorici. V roce 1892 přestoupil na pražskou Univerzitu Karlovu.[2] Zde studoval přírodopis a matematiku. Po ukončení studia působil na gymnáziu v Zábřehu, poté v Kolíně a mezi lety 1901 až 1919[1] učil ve Valašském Meziříčí.[3]

Ve Valašském Meziříčí se stal členem místního „Pokrokového politického spolku“. V rámci spolku například působil jako režisér v místním divadle, nebo v roce 1907 organizoval volbu Tomáše Garriqua Masaryka jako poslance Říšské rady za Valašsko. Svůj čas věnoval místnímu muzeu, kde spravoval sbírky a pořádal přednášky ze svého oboru. Zabýval se také geografií Valašského regionu. Napsal studie Geologický vývoj okolí Valašského Meziříčí (1902), Karpatské Pobečví (1923) a Morfologický vývoj Pobečví (1931).[2][3]

V roce 1918 se přestěhoval do Prahy. Učil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1919 habilitoval v oboru geomorfologie. Po smrti Jiřího Viktora Daneše se stal v roce 1928 mimořádným profesorem a v roce 1933 řádným profesorem na Univerzitě Karlově. Zastával také funkci přednosty prvního oddělení Geografického ústavu. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl penzionován.

Po skončení druhé světové války se vzhledem k pokročilému věku již na univerzitu nevrátil. Ve své vědecké práci však pokračoval. Zajímal se o geomorfologii, geografickou rajonizaci, fyzickou geografii, regionalismus a vlastivědu. V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd.[3]

Odborné práce – výběr

Své úvahy a studie publikoval časopisecky, například Pro vnitřní posílení národa (časopis Naše Valašsko, 1931) nebo Naše hory (časopis Dolina Urgatina, 1950).[4] Patřil k iniciátorům a byl hlavním redaktorem encyklopedie Československá vlastivěda, která byla vydávána mezi lety 1928–1936. Zabýval se morfologickým vývojem české tabule.

  • Příspěvky k poznání morfologického vývoje české tabule křídové (1914–1917)[5][6]
  • Tvář naší vlasti a její vývoj (1925)
  • Geomorfologický vývoj vodních toků v Čechách (1942–1943).[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Václav Dědina – Regionální osobnost. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Václav Dědina (geolog, vysokoškolský profesor a společenský organizátor) - osobnost Valašska [online]. 2023-06-07 [cit. 2025-07-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Václav Dědina. natur.cuni.cz [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Portaro - katalog knihovny. katalog.mvk.cz [online]. [cit. 2025-07-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ DĚDINA, Václav. Příspěvek k poznání morfologického vývoje české tabule křídové. 1. vyd. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1916. (Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění). Dostupné online. 
  6. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Příspěvek k poznání morfologického vývoje české tabule křídové, III.část - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-07-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • HÄUFLER, Vlastislav. Dějiny geografie na Universitě Karlově 1348–1967: Geschichte der Geographie an der Karls-Universität. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1967, 421 s.
  • MARTÍNEK, Jiří. Geografové v českých zemích 1800–1945: (biografický slovník). Praha: Historický ústav, 2008, 245 s. ISBN 978-80-7286-133-0.
  • MARTÍNEK, Jiří a MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo. 1. vyd. Praha: Libri, 1998, 509 s. ISBN 80-85983-50-8.

Zdroj