Volavčík člunozobý

Jak číst taxoboxVolavčík člunozobý
alternativní popis obrázku chybí
Volavčík člunozobý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleď volavkovití (Ardeidae)
Rod volavčík (Cochlearius)
Brisson, 1760
Binomické jméno
Cochlearius cochlearius
(Linné, 1766)
Areál rozšíření
Sesterská skupina
Nycticoracini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volavčík člunozobý (Cochlearius cochlearius) je volavkovitý pták příbuzný kvakošům (tvoří s nimi podčeleď kvakoši). Podle některých vědců je ale natolik zvláštní, že ho zařazují do zvláštní monotypické čeledi Cochlearidae, tedy zcela mimo volavky.

Žije v porostech mangrove, v močálech od Mexika po Peru a Brazílii. Je to noční pták velký zhruba 54 cm. Živí se rybami, korýši a hmyzem. Snáší 2-4 vajíčka.

Chov v zoo

Volavčík člunozobý je v rámci Evropy chován v necelých třiceti zoo. V Česku tento druh chovají dvě zoo: Zoo Praha a Zoo Zlín.[2] Prvoodchov mezi českými zoo si připsala Zoo Praha v roce 1999.

Chov v Zoo Praha

První jedinec tohoto druhu se v Zoo Praha objevil v roce 1950.[2] K úspěšnému odchovu došlo v roce 1999. Jednalo se zároveň o český prvoodchov.[3] V roce 2017 se podařilo odchovat čtyři mláďata. Ke konci roku 2017 bylo chováno sedm jedinců.[4]

Aktuálně jsou volavčíci umístěni v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[5]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1999
  4. ↑ Výroční zpráva Zoo Praha 2017
  5. ↑ Volavčík člunozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj