Vodní nádrž Kořensko

Vodní nádrž Kořensko
Hráz jezu Kořensko
Hráz jezu Kořensko
Poloha
Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
Okresy České Budějovice
Vodní nádrž Kořensko
Vodní nádrž
Kořensko
Zeměpisné souřadnice
Ostatní
Typ přehrada
Nadm. výška 353 m n. m.
Přítok vody Vltava, Lužnice
Odtok vody Vltava
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodní dílo Kořensko bylo budováno na řece Vltavě od 80. let 20. století, vlastní betonová část v letech 19861991 souběžně s vodním dílem Hněvkovice, se kterým tvoří soustavu vodních děl určených k potřebám jaderné elektrárny Temelín. Hráz přehrady se nachází zhruba dva kilometry pod ústím Lužnice do Vltavy v oblasti vzdutí vodní nádrže Orlík (říční kilometr 200,405). Projektovým smyslem díla měla být ochrana před odpadními vodami z jaderné elektrárny Temelín a nadměrným oteplováním říční vody (homogenizace odpadních vod) a zajištění stálé úrovně hladiny v oblasti Týna nad Vltavou. Vodní dílo dostalo název po osadě Kořensko, která zanikla v souvislosti s výstavbou vodní nádrže Orlík.[1]

Jez

Jezové betonové těleso tvoří tzv. „ponořený stupeň“, což znamená, že voda je zadržována pouze v době, kdy hladina vody v Orlické nádrži nedosahuje svého maxima (354 m n. m.). V době, kdy je kóta hladiny v Orlíku vyšší než 353,05 m n. m. (maximální provozní hladina VD Kořensko), je těleso zatopeno vzdutou vodou Orlické nádrže. Stavba jezu je členěna na čtyři pole o délce 4× 20 m. Hradící konstrukce je tvořena dutou ocelovou klapkou o hradící výšce 4,8 m. Spodní stavba odtoku je betonová, se zaobleným prahem nade dnem.

Malá vodní elektrárna

Při levém břehu je mezi jezem a plavební komorou malá vodní elektrárna s dvěma přímoproudými kolenovými Kaplanovými turbínami o průměru 3 000 mm, které mají při hltnosti 2× 35 m3·s−1 a spádu 6,2–2,0 m maximální výkon 2× 1,9 MW. V roce 2020 tato elektrárna vyrobila 2 101 MWh elektrické energie.[2]

Plavební komora

Plavební komora o půdorysných rozměrech 45,0 × 6,0 m je určena pro lodě do nosnosti 300 t. Byla vybavena dodatečně a v provozu je od roku 2000.

Reference

  1. SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko : krajem dvou řek. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2010. 312, xvi s. barev. obr. příl. s. ISBN 978-80-86829-54-8, ISBN 80-86829-54-5. S. 189–191. 
  2. Z vypouštěné vody elektřina pro malé město. Temelínky. Roč. 2021, čís. 1, s. 6. 

Externí odkazy

Zdroj