Vodní elektrárna Ponte Gardena

Vodní elektrárna Ponte Gardena
	Elektrárna s prázdným podstavcem jezdecké sochy Benita Mussoliniho
Poloha
Kontinent	Evropa
Stát	Itálie
Kraj	Provincie Trentino
Město	Barbiano
Souřadnice	46°36′14″ s. š., 11°31′55″ v. d.
Hydrologické údaje
Povodí řeky	Isarco
Roční průtok	30 m³/s
Vodní elektrárna
Výkon současný	55 MW
Typ turbíny	Francisova
Ostatní
Stav	průtoková
Začátek výstavby	1936
Dokončení	1938

Vodní elektrárna Ponte Gardena je vodní dílo na řece Isarco v italských Východních Alpách. V roce 1961 se stala cílem bombového útoku Výboru pro osvobození Jižního Tyrolska.

Historie

Prvním významným vodním dílem na řece Isarco se stala elektrárna Cardano, uvedená do provozu v roce 1929. Akumulační nádrž této stanice byla následně využita jako spodní hladina pro navazující stupeň. V plánu byla i výstavby elektrárny Bressanone, pro jejíž provoz se budovaly nádrže u pevnosti Franzenfeste a u Rio di Pusteria na největšími přítoku Isarca, řece Rienza. Elektrárna tak mohla počítat s dostačenou akumulací vody pro průtokový denní režim bez nutnosti vytvářet na toku řeky větší akumulační zádrž. Pro využití větších přítoků byla potrubní cesta navržena na dvojnásobek průměrného průtoku řeky.

První práce začaly v roce 1936 a již o dva roky později elektrárna dodávala první proud. Technicky zdařilé a významné dílo bylo u vstupu ozdobeno hliníkovou jezdeckou sochou Benita Mussoliniho a vstupní brána opatřena nápisem Al Genio del Fascismo (Geniovi fašismu). Tento nápis byl v roce 1945 změněn na Al Genio del lavoro italiano (Geniovi italské práce). V noci 30. ledna 1961 byla socha rozmetána explozí, ke které se přihlásil Výbor pro osvobození Jižního Tyrolska. Hlava koně této jezdecké sochy je součástí tyrolského muzea Das Tirol Panorama v Innsbrucku.

V roce 2015 došlo k roztržení přivaděče a zatopení strojovny do výše pěti metrů.^[1]

Popis

Vstupní nádrž o nevýznamném akumulačním objemu byla vybudována v místě vyústění údolí Val di Funes. Odtud je voda vedena potrubím o délce 6,75 km.^[2] Na spádu 60 metrů pracují tři Francisovy turbíny o celkovém výkonu 55 MW při průměrné roční výrobě 240 GWh. Hltnost systému 100 m³/s je největší na kaskádě řeky Isarco.^[3] Elektrárna je řízena dálkově z řídícího centra v Bolzanu.^[4]

Odkazy

Reference

↑ GENOSSENSCHAFT, Du bist Tirol. Waidbruck: Kraftwerk nach Rohrbruch unter Wasser. unsertirol24.com [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (německy)
↑ Centrale idroelettrica Barbiano-Ponte Gardena (BZ) - Terni Archeologia Industriale. web.archive.org [online]. 2017-09-13 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-13.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-03-27 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-27.
↑ Waidbruck hydroelectric power plant (BZ) | Edison. web.archive.org [online]. 2017-09-13 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-13.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní elektrárna Ponte Gardena na Wikimedia Commons

Zdroj

[1] GENOSSENSCHAFT, Du bist Tirol. Waidbruck: Kraftwerk nach Rohrbruch unter Wasser. unsertirol24.com [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (německy)

[2] Centrale idroelettrica Barbiano-Ponte Gardena (BZ) - Terni Archeologia Industriale. web.archive.org [online]. 2017-09-13 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-13.

[3] Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-03-27 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-27.

[4] Waidbruck hydroelectric power plant (BZ) | Edison. web.archive.org [online]. 2017-09-13 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-13.

[1]

[2]

[3]

[4]