Vodní elektrárna Železná vrata – Džerdap II

Vodní elektrárna Železná vrata - Džerdap II
Návodní strana ze srbského břehu
Návodní strana ze srbského břehu
Poloha
Kontinent Evropa
Státy SrbskoSrbsko Srbsko
RumunskoRumunsko Rumunsko
Souřadnice
Hydrologické údaje
Povodí řeky Dunaj
Přítok Dunaj
Odtok Dunaj
Roční průtok 5 420 m³/s
Vodní elektrárna
Výkon současný 594 MW
Typ turbíny Kaplan
Ostatní
Stav průtoková, pološpičková
Začátek výstavby 1977
Dokončení 1984

Vodní elektrárna Železná vrata - Džerdap II je společné srbsko-rumunské vodní dílo na Dunaji. Jedná se o víceúčelové hydrotechnické zařízení, které sestává ze základní elektrárny, dvou doplňkových elektráren, dvou přepadových přehrad, dvou zdymadel a dvou rozvodných stanic. Každá strana, srbská i rumunská, má jedno ze zmíněných zařízení. Hlavní elektrárna je jako stavební celek rozdělena na dvě stejné části. Mezi nimi probíhá státní hranice, takže každá strana bez překážek udržuje a využívá svou část systému. Dílo bylo vybudováno v letech 1977 až 1984 v návaznosti na budování obří elektrárny Železná vrata – Džerdap I. Je druhou největší vodní elektrárnou na Dunaji.

Historie

V roce 1976 byla během Ceausescuovy návštěvy v Jugoslávii podepsána dohoda o výstavbě hydroelektrárny Železná vrata- Džrdap II. Organizace staveniště začala v květnu 1977. 3. prosince 1977 se na stavbě sešli představitelé obou států Josip Broz Tito a Nicolae Ceausescu a slavnostně tak započaly práce na stavbě, která byla dokončena v roce 1984, dva roky po smrti Tita a pět let před pádem Ceausescuova režimu.

Práce byly provedeny ve dvou etapách, které rozděloval akt přehrazení Dunaje.

I. etapa

V první etapě v letech 1977 – 1979 byla vybudována hlavní elektrárna, přelivová hráz a na rumunské straně zdymadlová propust. Na pravém rameni Dunaje, který nese název Gogosu, byla vybudována přepadová hráz. Během těchto prací řeka protékala v hlavním rameni mezi pravým břehem a obsypem suché jámy.

Přehrazení toku

Dunaj byl přehrazen během šesti dní kamennými a betonovými bloky do hmotnosti 25 t. Průtok Dunaje byl kolem 3 000 m3/s, rychlost na počátku přehrazování 6 m/s. Vzedmutím byl vytvořen spád 2,8 m. Délka přehrazení byla 531 m a datem listopad 1984. 8. prosince 1984 proplula první loď rumunským zdymadlem.[1]

Plavba k rumunské propusti

II. etapa

Přehrazením Dunaje začala druhá etapa, během níž byla postavena propust na jugoslávské straně a tři další segmenty přelivové hráze. Od roku 1985 začalo osazování jednotlivých agregátů. Byly použity osvědčené horizontální turbíny, vyvinuté na základě bezporuchového dvacetiletého provozu Saratovské elektrárny na Volze a vyrobené v Leningradských strojírnách. Rumunské jednotky hlavní elektrárny byly zprovozněny v rozmezí 30. ledna 1985 až 30. prosince 1986. Srbská elektrárna byla uvedena do provozu spuštěním prvního agregátu 12. dubna 1985[2].

Doplňkové elektrárny

Nárůst cen energií po ropném šoku v 70. letech vyvolal rozšíření původního projektu o nové jednotky. Na základě nové dohody uzavřené mezi zeměmi 22. května 1987 bylo navrženo a realizováno rozšíření o 104 MW ve dvou dalších elektrárnách. Rumunská doplňková elektrárna byla umístěna v sypané části přehrady na rameni Gogosu, stavby jugoslávské doplňkové elektrárny využila dokončovací práce II fáze původního projektu a byla umístěna mezi břehem a lodní propustí. V důsledku válečných událostí byla poslední, desátá jednotka na jugoslávské straně spuštěna až v roce 2000.

Během hlavních prací bylo vytěženo 16,2 milionů kubíků zeminy, použito 1,2 milionů kubíků kamenné výplně, 2,7 mil m3 litého betonu. Plocha štětovnicových zástěn dosáhla 7 000 m2.

Popis

Koryto řeky se nachází v mírně zvlněné oblasti s terasovitým terénem. V profilu zvoleném pro výstavbu se Dunaj rozvětvuje na dvě ramena, která zahrnují ostrov Ostrovul Mare mezi říčními  kilometry 876 a 860. Šířka ostrova je proměnlivá do 2 km a ostrov je nezaplavitelný. V celé oblasti 876 km po proudu je podloží tvořeno jílovitými opukami, pravidelně horizontálně vrstvenými, se vzácnými pískovými vložkami. Dno je pokryto štěrkovými nánosy a písky proměnlivých mocností. Dunaj nemá významné přítoky mezi profily Železných vrat I a II, což znamená, že hydrologická data z prvního díla byla použita i při projektu druhé stavby. Základem pro provoz vodního díla je tak průměrný víceletý průtok 5 420 m3/s.

Přehrazení hlavního ramene je v celkové délce 1052,5 m tvořeno těmito objekty v pořadí od ostrova Ostrovul Mare k srbskému břehu. Rumunská elektrárna 190 m, srbská elektrárna 194,50 m, srbská přepadová hráz 196 m, srbské zdymadlo 46 m, doplňková srbská elektrárna 78 m a sypaná hráz tvořící spojení se srbským břehem 348 m. Výška přehrady je 53,5 metrů.[3] Na rameni Gogosu dlouhém 741 m se nachází rumunská přepadová hráz 196 m, doplňková rumunská elektrárna 70 m a hráz 475 m.

V hlavní elektrárně bylo instalováno 2 x 8 a v doplňkových elektrárnách 2 x 2 jednotek s horizontálními Kaplanovými turbínami o výkonu 27 MW a celkové hltnosti 2 x 4 250 m3/s. Strojovna má půdorysné rozměry 369 x 23 a výšku 22 metrů. Turbíny pracují na průměrném spádu 7,45 m v rozsahu 5 – 12,75 m.[4]

Plavební komory mají stejné rozměrové parametry jako propusti na přehradě Želená vrata – Džerdap I. Vzhledem k logicky vyšší rychlosti plnění komor snadno korespondují s požadavky na propustnost 2 x 25 milionu tun za rok.

Akumulační jezero o objemu 600 milionů m3 při průměrné nadmořské výšce 41 metrů dosahuje k hrázi výše položené elektrárny. Při napouštění bylo zaplaveno 2 655 ha pozemků, včetně přístavů v Turnu Severin a v Kladovu, zaplaveno bylo 7 km železnice.

Provoz

Celková hltnost turbín 8 500 m3/s umožňuje zpracování průtoků v celém běžném celoročním průběhu. Roční výroba přesahuje 2 x 1 500 GWh. Zvýšení výroby tak umožňuje pouze vyšší účinnost turbín, které právě u horizontálního typu umožňují účinné revitalizace. Rumunská i srbská strana začala od roku 2003 s rekonstrukcí všech jednotek s cílem navýšení výkonu o celkem 10 x 4,4 MW[5].

Odkazy

Reference

  1. Hidroconstructia 1.1. www.hidroconstructia.com [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  2. ХЕ Ђердап 2 - Техничке карактеристике. web.archive.org [online]. 2012-03-06 [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-06. 
  3. MILOŠEVIĆ, Milan. Početak Rada Hidroelektrane Đerdap 2 | Milan Milošević. www.svetnauke.org [online]. 2018-12-03CET10:27:05+01:00 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ХЕ Ђердап 2. www.eps.rs [online]. [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. 
  5. Енергија ЕПС. Београд: „Бетонска суперструктура на Дунаву”. www.eps.rs [online]. [cit. 2017-08-12]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj