Vlastislav Chalupa

JUDr. Vlastislav Chalupa
Narození 4. listopadu 1919 nebo 1919
Opava
Úmrtí 2002 (ve věku 82–83 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlastislav Chalupa (4. listopadu 1919 Opava - 19. nebo 20. srpna 2002 Palatine, Illinois, Spojené státy americké[1]) byl pracovníkem ústředního sekretariátu Československé strany národně socialistické a agent Státní bezpečnosti (StB), vedený pod krycími jmény major Král, dr. Sladký, dr. Černý či agent Maison.[2] Byl jedním z nejvýkonnějších československých udavačů.[3] Není přesně známo kolik lidí přivedl do vězení či na šibenici, ale odborníci odhadují, že šlo až o několik set případů (přibližně 700 uvězněných a 15 popravených).[3][4]

Biografie

Narodil se v Opavě do rodiny soudce. Za druhé světové války byl za Protektorátu Čechy a Morava zatčen gestapem a osm měsíců vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, načež byl propuštěn.[4] Po propuštění se stal velitelem civilní protiletecké obrany v Bance českých spořitelen v Brně.[4] Po druhé světové válce řídil tajné podzemní organizace.[5] Po komunistickém puči v únoru 1948 byl v dubnu téhož roku tajně zatčen a převezen do konspiračního objektu v Krkonoších, kde po dvou dnech bez nátlaku podepsal spolupráci s StB.[4] V té době byl připravován na vysazení do zahraničí s úkolem pracovat mezi čs. emigranty.[6]

Se souhlasem StB založil ilegální Československou stranu práce, která vyzývala k boji proti bolševismu. Zároveň vydával i časopisy Plamen a Hlas svobodné republiky. Cílem bylo utlumovat skutečný protikomunistický odboj a provokacemi dostávat do vězení příslušníky odbojových skupin. Mezi jeho další činnost patřila infiltrace odbojových skupin [4][5] v rámci akce Skaut [7]. Úkolem členů jednotky SKAUT bylo proniknout do ilegálních organizací, kontrolovat a manipulovat jejich činnost a pak je zlikvidovat. Provokovali řádné občany k ilegální činnosti, aby je pak zavírali, vyslýchali, bili, týrali a odsuzovali na mnoho let do věznic a koncentračních táborů.[6]

Dne 4. září 1949[8] s falešným pasem na jméno František ČERNÝ, pod krycím jménem Maison emigroval pod vedením StB do Francie a následně 4. listopadu 1951 do Spojených států amerických. Výměnou za vytvoření špionážní sítě mezi emigranty Chalupa mmj. požadoval v r. 1949, aby za ním přiletěla jeho manželka s dítětem [9]. V roce 1956 jej kontaktoval pracovník StB v Chicagu kvůli obnovení spolupráce, spolupracoval s nimi do r. 1958 pod krycím jménem Direktor. V roce 1961 byl jeho spis uložen. Získal pobočky i v řadě evropských zemí a během svého pobytu v Paříži zaslal StB i heslo na skupinu Milady Horákové - heslo však bylo zkomoleno[10]. Díky provokacím získal i pod tímto krycím jménem velké množství lidí do vězení [4] a nikdy se nepřiznal.

V roce 1991 ocenila jeho práci na návrh své Právnické fakulty Masarykova univerzita čestným doktorátem.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ POSPÍŠIL, Jaroslav; POSPÍŠIL, Jan; MÁLEK, Jiří. Hyeny v akci. 1. vyd. Vizovice: Lípa - Vizovice, 2003. ISBN 80-86093-68-9. S. 665. 
  2. ↑ MÁLEK, Jiří. JUDr. Vlastislav Chalupa, agent StB. In: Securitas Imperii 2. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 1995. Dostupné online.
  3. ↑ a b Tajné akce StB - Akce Maison [online]. Česká televize [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f JUDr. Vlastislav Chalupa, agent StB [online]. CS Magazín [cit. 2009-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30. 
  5. ↑ a b Třetí odboj v exilu [online]. A2 [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b ŠEDIVÝ, Zdeněk F. Velká operace - Pokus státní bezpečnosti o likvidaci třetího odboje.. [s.l.]: Papyrus, 1996. 173 s. ISBN 80-85776-68-5. 
  7. ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/100536/
  8. ↑ https://www.youtube.com/watch?v=iX9E6r9PG5U&t=24s
  9. ↑ https://www.youtube.com/watch?v=iX9E6r9PG5U&t=33m55s
  10. ↑ https://www.ceskatelevize.cz/porady/10209991308-tajne-akce-stb/409235100221002-akce-maison
  11. ↑ UNIVERZITA, Masarykova. Vlastislav Chalupa – Čestné doktoráty udělené MU. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj