Vladislav Čejchan
Vladislav Čejchan | |
---|---|
Narození |
10. června 1927 Praha |
Úmrtí |
31. března 2004 (ve věku 76 let) Praha |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Povolání | dramaturg, překladatel a scenárista |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladislav Čejchan (10. června 1927 Praha – 31. března 2004 Praha) byl dramaturg, překladatel, scenárista.
Život
Po maturitě vystudoval scenáristiku a dramaturgii na DAMU v Praze. V letech 1949–1957 byl dramaturgem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V letech 1957–1965 byl dramaturgem a šéfdramaturgem literárně dramatického vysílání Československé televize Praha. V letech 1965–1968 vytvářel koncepci 2. programu Československé televize. V šedesátých letech absolvoval stáže v Schweizerische Radio- und Fernsehgesellschaft, Arbeitsgemeinschaft der öffentlich–rechtlichen Rundfunkanstalten der Bundesrepublik Deutschland (ARD) a British Broadcasting Corporation (BBC).[1]
Od roku 1988 byl „na volné noze“ a věnoval se především překládání beletrie a divadelních her z němčiny, ruštiny a angličtiny, psaní scénářů, úpravě filmových dialogů a dabingové režii. Pravidelně také spolupracoval s rozhlasem.[2]
Vladislav Čejchan byl ženatý, měl tři děti.
Pedagogická činnost
Vladislav Čejchan se věnoval výuce mladých tvůrců:
- v letech 1961–1965 učil na střední průmyslové škole televizní
- v letech 1960–1968 televizní dramaturgii na DAMU
- v letech 1962–1968 televizní scénář na FAMU
Dílo
Scénáře
- film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (spolu s Arnoštem Lustigem)[3]
- film Zanechám-li já strom zelený (spolu s Vladimírem Kavčiakem)[4]
Adaptace (dramatizace)
- román Ivana Olbrachta Podivné přátelství herce Jesenia[5]
- novela Václava Erbena Bláznova smrt[6]
- román Marti Larniho Čtvrtý obratel[7] (společně s Petrem Radou)
- hra Valentiny Levidovové Tříminutový rozhovor[8]
- hra Vítězslava Nezvala Manon Lescaut (román Antoine François Prévosta) (spolu s Jindřichem Brabcem a Ottou Haasem)[9]
Překlady
- hra A. S. Makarenka Výš"(1952)[10]
- román Otto Bonhoffa Neviditelné hledí[11]
- román Otto Bonhoffa Tajemství masek[12]
- divadelní hra Artura Schnitzlera Mezihra[13]
- divadelní hra pro mládež Sofie Prokofjevové Pět a půl zázraku[14]
- divadelní hra Rolfa Hochhutha Právníci[15]
- divadelní hra Adolfa Muschge Pidimuž[16]
- divadelní hra Felixe Mitterera Neznám krásnější zemi[17]
- film Kankán v Anglickém parku[18]
- film Na Granátových ostrovech[18]
- film Rys na stopě[18]
- film Událost ve čtverci 36-80[18]
- film Olexandra Kornijčuka – Fronta[19]
Učebnice
- Televizní hry (sestavení knihy a napsání doslovu) (1966)[20]
- Televizní tvorba (1967)
Noviny a časopisy
Působil v redakci Tiskoviny Krajského oblastního divadla v Českých Budějovicích. v Rudém právu psal pod šifrou -čej-.[21]
V časopise Film a doba vydal článek Je televize umění?,[22] v Hlasu revoluce vydal článek Jak vznikl román Na příkaz admirála Canarise.[23]
V týdeníku České televize uveřejnil články Dramaturgie a posléze Dramaturg,[24] v Divadelních novinách článek Jeunes Avignon o divadelním festivalu Théatre Nationale Populaire,[25] v časopise Divadlo článek Jiráskova samota.[26]
Ocenění
- Cena kritiky na Prix Italia za scénář filmu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (společně s Arnoštem Lustigem) v roce 1965[27]
- Zlatá nymfa na Mezinárodním filmovém festivalu Monte Carlo za scénář filmu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (společně s Arnoštem Lustigem) v roce 1966[28]
Zajímavost
Ve filmu Bláznova smrt se postava psychiatra jmenuje Čejchan.
Reference
- ↑ MACHATÁ, Olga. Kdo je kdo v České republice 94-95. Praha: Modrý jezdec, 1994. 720 s. ISBN 80-901631-2-2. S. 80.
- ↑ Vladislav Čejchan. FDb.cz [online]. [cit. 2025-03-29]. Dostupné online.
- ↑ HAVLÍČEK, Dušan. Dílo, režisér a herec. Kulturní fronta. 1965-10-25, roč. 3, čís. 42, s. 13. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1975, roč. 23, čís. 5, s. 110. Dostupné online.
- ↑ NOVÁ, Olga. Podivné přátelství herce Jesenia. Květy. 1977-08-11, roč. 27, čís. 32, s. 47. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1973, roč. 21, čís. 3, s. 134. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1977, roč. 25, čís. 10, s. 114. Dostupné online.
- ↑ ndk.cz. 1964, roč. 9, čís. 1964, s. 2074. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1977, roč. 24, čís. 5, s. 109. Dostupné online.
- ↑ První hra zakladatele moderní sovětské pedagogiky A. S. Makarenka. Náš rozhlas. 1952-02-04, roč. 19, čís. 6, s. 8. Dostupné online.
- ↑ BONHOFF, Otto. Neviditelné hledí. Praha: Svoboda, 1978. 250 s.
- ↑ BONHOFF, Otto. Tajemství masek. Praha: Svoboda, 1979. 213 s.
- ↑ PŘIKRYLOVÁ, Miroslava. Literatura o divadle a divadelní hry. Praha: Divadelní ústav,, 1990. 188 s. ISBN 80-7008-016-7. S. 351.
- ↑ Komedie pro pionýry. Práce. 1961-11-25, roč. 17, čís. 283, s. 5. Dostupné online.
- ↑ ORNEST, Ota. Minulost, paměť a odpovědnost. Věstník Židovských náboženských obcí v Československu. 1987, roč. 49, čís. 2, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Dramatické umění. 1987, čís. 1, s. 150. Dostupné online.
- ↑ Dramatické umění. 1989, čís. 4, s. 191. Dostupné online.
- ↑ a b c d FRÜHAUF, Jiří. Sovětské filmy v ČSSR. Praha: Čs. filmový ústav, 1989. 370 s. ISBN 80-7004-010-6. S. 74–179.
- ↑ Antologie dramat. Praha: Odeon, 1980. 619 s. S. 616.
- ↑ ČEJCHAN, Vladislav. Televizní hry. Praha: Orbis, 1966. 288 s.
- ↑ PROCHÁZKOVÁ, Marie. Autorské šifry v českých časopisech 1959-1964. Praha: Státní knihovna ČSSR, 1965. 758 s. S. 38.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1969-10-15, roč. 16, čís. 7, s. 1085. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1976, roč. 24, čís. 1, s. 66. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSSR. 1973, roč. 21, čís. 4, s. 125. Dostupné online.
- ↑ Bibliografický katalog ČSR. 1957, roč. 5, čís. 11, s. 1001. Dostupné online.
- ↑ BALÁŠOVÁ, Olga. Bibliografie české literární vědy 1945-1955. Praha: SPN, 1964. 692 s. S. 332.
- ↑ BLÁHA, Zdeněk. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Rudé právo. 1965-10-16, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Nejvýznamnější ceny a ocenění. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-04-20]. Dostupné online.