Vladislav Surkov

Vladislav Surkov
Vladislav Surkov (20. září 2011)
Vladislav Surkov (20. září 2011)
Stranická příslušnost
Členství Jednotné Rusko
Rodné jméno Владислав Юрьевич Сурков
Narození 21. září 1964 (59 let)
Solncevo
Alma mater International University in Moscow (do Desetiletí od 1990)
Profese politik, podnikatel, textař, spisovatel a podnikatel
Ocenění Řád cti
Řád přátelství
Řád Achmata Kadyrova
Řád za věrnost povinnosti
Medaile Pjotra Arkaďjeviče Stolypina
… více na Wikidatech
Podpis Vladislav Surkov, podpis
Commons Vladislav Surkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav Jurjevič Surkov (rusky Владислав Юрьевич Сурков, 21. září 1964, Solncevo, Lipecká oblast, Rusko) je ruský politik a bývalý vlivný poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, který měl na starosti například záležitosti ruské zahraniční politiky vůči Ukrajině nebo budování tzv. řízené demokracie (zachování formálně demokratických voleb, v nichž však předurčená politická strana soutěží s nereálnou, uměle vytvořenou opozicí). V nejvyšších patrech ruské politiky se pohyboval s přestávkami od roku 1999 až do roku 2020.

Postupně si vybudoval pověst šéfideologa a jakési šedé eminence Putinova mocenského aparátu, pročež byl přezdíván „šedý kardinál“, „Putinův Richelieu“ nebo „Putinův Rasputin“. Údajně byl autorem některých aspektů tzv. putinismu, včetně razantní proměny ruských médií, a také přišel s myšlenkou vytvoření Novoruska na východní Ukrajině.[1][2][3][4][5][6] Podle některých zdrojů lze Surkova považovat za nástupce sovětského ideologa Michaila A. Suslova.[1]

Život

Mládí a působení v byznysu

Narodil se pod jménem Aslambek Dudajev čečenskému otci a ruské matce v Solncevu v Lipecké oblasti; nicméně podle některých zdrojů se narodil na severním Kavkazu.[1][7][2] Po rozvodu rodičů absolvoval dva semestry na Vysoké škole kovoprůmyslové v Rjazaňské oblasti, pak vykonal vojenskou službu v Maďarsku.[7]

Posléze přesídlil do Moskvy, tři roky studoval divadelní režii na Moskevském státním institutu kultury, zabýval se bojovými uměními‎ a koncem osmdesátých let byl krátce bodyguardem Michaila Chodorkovského. Následně působil jako Chodorkovského stratég pro oblast public relations a zabezpečoval pro něj reklamní kampaň na jeho banku. Působil v jeho bance Menatep a později přešel do banky Alfa Bank dalšího ruského magnáta Michaila Fridmana. Ve Státní dumě prosadil několik zákonů podporujících Chodorkovského a Fridmanovo podnikání a jednalo se také o Surkovově vstupu do Chodorkovského ropné společnosti Jukos. Na začátku devadesátých let byl Surkov již považován za jednoho z nejlepších ruských odborníků na PR.[1][7][3][4]

Působení ve státních strukturách

Koncem devadesátých let získal diplom z ekonomie na Mezinárodní univerzitě v Moskvě. V roce 1998 se stal náměstkem ředitele televize ORT podnikatele Borise Berezovského a v roce 1999 se stal součástí prezidentské administrativy Borise Jelcina – nejdřív jako asistent šéfa jeho kanceláře Alexandra Vološina, posléze jako zástupce vedoucího kanceláře. V těchto pozicích se podílel například na zajištění neúspěšnosti Jelcinova odvolání a na výsledku hnutí Jedinstvo (předchůdce strany Jednotné Rusko) ve volbách v roce 1999.[7]

V období let 2000–2008 byl hlavním politickým stratégem ruského prezidenta Vladimira Putina. V této době kromě jiného vytvořil systém komplexní kontroly ruských televizních stanic, angažoval se ve straně Jednotné Rusko a podílel se na vytvoření některých nových politických stran – například Rodina (Vlast) pod vedením Sergeje Glazjeva a Dmitrije Rogozina a Správná věc podnikatele Michaila Prochorova. Surkov inicioval rovněž vznik mládežnického hnutí Naši, podporujícího politiku Vladimira Putina.[7][2]

V prezidentských službách zůstal i po nástupu Dmitrije Medveděva do funkce v roce 2008. V roce 2011 se stal místopředsedou ruské vlády pověřeným modernizací a inovací; podle některých zdrojů tato změna souvisela s protivládními protesty po volbách v roce 2011.[4][5] Na svou funkci vicepremiéra rezignoval v květnu 2013, a to po vyšetřování údajné zpronevěry financí v souvislosti s budováním technologického parku Skolkovo – ačkoli souvislost kauzy s jeho odstoupením nebyla potvrzena.[8]

V září 2013 se stal opětovně Putinovým poradcem pro oblasti Gruzie a jejích separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie.[6] Později mu byla svěřena i agenda vztahů s Ukrajinou.[5] Putin jej z postu svého poradce odvolal v únoru 2020.[9]

Zájmy a nepolitické aktivity

K jeho zájmům patří konceptuální umění, poezie (zejména Allen Ginsberg) a gangsta rap (zejména Tupac Shakur).[1][3][4] Je údajným autorem románového bestselleru Téměř nula, vydaného pod pseudonymem[pozn. 1] v roce 2009, v němž autor satiricky popisuje dobové Rusko.[3] Surkov také napsal několik písňových textů pro ruskou rockovou skupinu Agata Kristi.[1][7]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Kniha byla vydána pod pseudonymem „Natan Dubovickij“, přičemž Surkovova druhá manželka se jmenuje Natalija Dubovická. Tato shoda, společně s dalšími indiciemi, naznačovala, že autorem románu je právě Surkov.[7][2]

Reference

  1. ↑ a b c d e f Bennetts (2017), s. 38-39.
  2. ↑ a b c d THOMAS, Matt. Vladislav Surkov: Who is Vladimir Putin's 'grey cardinal'?. International Business Times [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d MATULÍK, Rostislav. Kdo je Putinův Rasputin?. Rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2011-11-05 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c d HÁJEK, Adam. Velký impresário se loučí. Vynálezce putinismu dostal v Kremlu výpověď. iDNES.cz [online]. 2020-02-21 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c DVOŘÁK, Libor. Putinův ‚šedý kardinál‘ Vladislav Surkov odchází. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-28 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Vyhodili ho dveřmi, vrátil se oknem: Šedá eminence Kremlu je zpátky v sedle. ČT24 [online]. 2013-09-20 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g STIER, Gábor. Vladislav Surkov: Putinův Richelieu. Česká pozice [online]. 2012-04-10 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Šedá eminence Kremlu odchází. Je to Putinova rána Medvěděvovi?. ČT24 [online]. 2013-05-08 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Putin odvolal svého dlouholetého poradce. Kreml to oznámil ve stručné zprávě. ČT24 [online]. 2020-02-18 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • BENNETTS, Marc. Zničím jim život: Putinova válka s opozicí. Praha: Vyšehrad, 2017. 336 s. ISBN 978-80-7429-647-5. S. 38–40. 

Externí odkazy

Zdroj