Vladislav I. Uherský

Vladislav III. Varnenčik
	Polský král Uherský a chorvatský král
Doba vlády	1434–1444 (Polsko) 1440–1444 (Uhersko a Chorvatsko)
Korunovace	25. červenec 1434(Polsko) 15. květen 1440 (Uhersko)
Narození	31. října 1424
Úmrtí	10. listopadu 1444; (20 let); Varna
Pohřben	Wawel
Dynastie	Jagellonci
Otec	Vladislav II. Jagello
Matka	Sofie Litevská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav III. Jagellonský (31. října 1424 – 10. listopadu 1444), nejstarší syn Vladislava II. Jagella a Sofie Litevské, byl od roku 1434 polský a od roku 1440 také uherský král jako I. Ulászló, tedy Vladislav I.).^[1] Zahynul nebo se ztratil v bitvě u Varny, proto je nazýván Varnenčík – v polštině Władysław Warneńczyk, v bulharštině Vladislav Varnenčik (Владислав Варненчик), litevsky Vladislovas III.

Život

Polským králem byl Vladislav zvolen po smrti svého otce již jako desetiletý chlapec, proto za něj fakticky vládl krakovský biskup Zbigniew Oleśnicki.

Roku 1440 byl zvolen sněmem v Uhrách za uherského krále, ale nedosáhl tu všeobecného uznání. Roku 1443 zahájil společně s Janem Hunyadym zpočátku úspěšné křížové tažení proti osmanským Turkům a dobyl Niš a Sofii. Uzavřel s Turky příměří, které však porušil na naléhání papežského legáta Giuliana Cesariniho. Další vojenské akce skončily katastrofální porážkou křižáků u Varny v roce 1444. Král pravděpodobně v bitvě padl.

Existují dohady, že byl odvlečen do otroctví a po mnoha letech se objevil na Pyrenejském poloostrově, kde se s ním při svém putování setkala i družina pana Lva z Rožmitálu, jak ve svém cestopise uvedl Václav Šašek z Bířkova. Podle jiného podání mu v bitvě usekli hlavu, kterou sultán naložil do medu a ještě roky ji ukazoval návštěvám. Tělo se ale nenašlo.

Vladislav III. nebyl ženatý, neměl proto legitimní potomky. Jeho nástupcem v Polsku se stal mladší bratr Kazimír.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/646361/Wladyslaw-III-Warnenczyk

Literatura

URBÁNEK, Rudolf. Vladislav Varnenčík : Skutečnost i legenda. Praha: Kruh pro studium československých dějin vojenských při Vědeckém ústavu vojenském, 1937. 224 s.