Vladimir Krjučkov

Vladimir Krjučkov
Vladimir Krjučkov
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	29. února 1924 ; Volgograd
Úmrtí	23. listopadu 2007 (ve věku 83 let) ; Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Alma mater	Diplomatická akademie při ministerstvu zahraničních věcí RF; Moskevská státní Kutafinova právnická akademie (MGJUA)
Profese	politik, voják a spisovatel
Ocenění	Řád rudého praporu; jubilejní medaile 40 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945; medaile Veterán ozbrojených sil SSSR; medaile Na památku 850 let Moskvy; Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR; … více na Wikidatech
Commons	Vladimir Kryuchkov
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Alexandrovič Krjučkov (Влади́мир Алекса́ндрович Крючко́в; 29. února 1924 Volgograd – 23. listopadu 2007 Moskva) byl sovětský právník, diplomat a vedoucí KGB, člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Roku 1991 patřil k vůdcům neúspěšného srpnového puče a stál v čele jeho řídícího výboru.

Krjučkov nejprve pracoval v sovětském justičním systému jako asistent prokurátora, poté promoval na Diplomatické akademii sovětského ministerstva zahraničí a stal se diplomatem. Během let v zahraniční službě se setkal s Jurijem Andropovem, který se stal jeho hlavním patronem. V letech 1974 až 1988 stál Krjučkov v čele zahraniční zpravodajské složky KGB, prvního generálního ředitelství (PGU). Během těchto let se ředitelství podílelo na financování a podpoře různých komunistických, socialistických a antikoloniálních hnutí po celém světě, z nichž některá z nich přišla k moci ve svých zemích a zavedla prosovětské vlády; navíc pod vedením Krjučkova dosáhlo ředitelství významné úspěchy v pronikání do západních zpravodajských agentur, získávání cenných vědeckých a technických informací a zdokonalování technik dezinformace a aktivních opatření.^[1] Zároveň však během Krjučkovova funkčního období mělo ředitelství problémy s přeběhlíky, neslo hlavní odpovědnost za povzbuzení sovětské vlády k invazi do Afghánistánu a jeho schopnost ovlivňovat západoevropské komunistické strany se ještě více snížila.^[1]

V letech 1988 až 1991 byl Krjučkov sedmým předsedou KGB. Během srpnového puče v roce 1991 byl iniciátorem vytvoření Státního výboru pro mimořádný stav, který zatkl prezidenta Michaila Gorbačova. Po porážce puče byl Krjučkov uvězněn, v roce 1994 ho však Státní duma v amnestii osvobodila. Krjučkova v čele KGB nahradil Leonid Šebaršin.