Vladimir Dmitrijevič Nabokov

Vladimir Dmitrijevič Nabokov
V. D. Nabokov v uniformě za první světové války, 1914
V. D. Nabokov v uniformě
za první světové války, 1914
Narození 8.jul. / 20. července 1869greg.
Puškin
Úmrtí 28. března 1922 (ve věku 52 let)
Berlín
Příčina úmrtí střelná rána
Místo pohřbení Pravoslavný hřbitov v Berlíně-Tegelu
Alma mater Imperátorská petrohradská univerzita
Imperátorská škola právní vědy
Povolání novinář, státník, politik a advokát
Zaměstnavatel Imperátorská škola právní vědy
Politická strana Konstitučně demokratická strana
Choť Jelena Ivanovna Rukavišnikovová[1]
Děti Sergej Vladimirovič Nabokov
Vladimir Vladimirovič Nabokov
Olga Nabokova[2]
Jelena Vladimirovna Nabokovová[2]
Kirill Vladimirovič Nabokov[2]
Rodiče Dmitry Nabokov a Mariya Nabokova[2]
Rod Nabokovové
Funkce Člen Státní dumy Ruského impéria (1906)
člen Všeruského ústavodárného shromáždění
Podpis Vladimir Dmitrijevič Nabokov – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Dmitrijevič Nabokov (rusky Владимир Дмитриевич Набоков) (15. července 1870 – 28. března 1922) byl ruský kriminalista, novinář a progresivní státník v posledních letech Ruské říše. Byl otcem rusko-amerického spisovatele Vladimira Nabokova.

Rodina

Narodil se v Carském Selu, v bohaté aristokratické rodině. Jeho otec Dmitrij Nabokov (1827–1904) byl ministrem spravedlnosti za vlády Alexandra II. v letech 1878 až 1885. Jeho matka, Maria von Korff (1842–1926) byla baronkou z prominentní rodiny. Roku 1897 se oženil s Elenou Ivanovnou Rukavišnikovovou, se kterou měl pět dětí. Jejich nejstarší syn byl spisovatel Vladimir Nabokov, který ztvárnil otce ve svých pamětech (Speak, Memory; 1967. Česky: Promluv, paměti; 1998). Další děti byli Sergej (1900–1945), Olga (1903–1978), Kirill (1911–1964) a Elena (1906–2000).

Vzdělání a kariéra

Studoval trestní právo na univerzitě v Petrohradě. Mezi léty 1904 až 1917 byl redaktorem liberálního listu Reč ("Řeč"). Jako prominentní člen strany kadetů byl zvolen do ruského parlamentu, první dumy. V roce 1917, po Říjnové revoluci, byl donucen opustit Petrohrad poté, co byla prozatímní vláda svržena bolševiky. V roce 1918 se uchýlil se svou rodinou na Krym a později se usadil v Berlíně.

Od roku 1920 do své smrti byl vydavatelem ruských novin Rul ("Kormidlo"), kde prosazoval prozápadní demokratickou vládu v Rusku.

Úmrtí

Dne 28. března 1922 se dostavil na politickou konferenci kadetů v Berlíně. Když se ruští monarchisté chystali zpívat carskou národní hymnu, začalo se střílet a Pjotr Šabelskij-Bork, prominentní konspirační teoretik a propagátor Protokolů sionských mudrců, jej zastřelil, přestože měl být zastřelen Nabokovův přítel Pavel Miljukov. Smrt nastala okamžitě. Je pohřben na rusko-pravoslavném hřbitově v Berlíně-Tegelu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Dmitrievich Nabokov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • Brian Boyd: Vladimir Nabokov: The Russian Years

Externí odkazy

Zdroj