Vladimír Zábrodský

Vladimír Zábrodský
Osobní informace
Datum narození 7. března 1923
Místo narození Praha, Československo
Datum úmrtí 20. března 2020 (ve věku 97 let)
Místo úmrtí Stockholm, Švédsko
Držení hole vlevo
Příbuzní Oldřich Zábrodský[1] (sourozenec)
Klubové informace
Pozice centr
Předchozí kluby LTC Praha
Spartak Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 1948 Sv. Mořic ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
zlato MS 1947 ČSR
zlato MS 1949 ČSR
bronz MS 1955 ČSR
Československá liga ledního hokeje
zlato 1945/1946 LTC Praha
zlato 1946/1947 LTC Praha
zlato 1947/1948 LTC Praha
zlato 1948/1949 LTC Praha
zlato 1952/1953 Spartak Praha
zlato 1953/1954 Spartak Praha

Vladimír Zábrodský (7. března 1923 Praha – 20. března 2020 Stockholm, Švédsko[2][3]) byl československý hokejista a tenista. V hokeji působil jako střední útočník, od roku 1949 byl hrajícím trenérem národního mužstva. Ligovou soutěž hrál za LTC Praha (od žákovských let), Spartak ČKD Sokolovo (1950–1960) a Bohemians ČKD Praha (1963–1965). V lize odehrál 18 sezón (okolo 230 zápasů) a nastřílel 306 gólů. Je na 7. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. Stal se 6× mistrem Československa (1946, 1947, 1948, 1949, 1953 a 1954).

Čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa v ledním hokeji: 1947 (zlato), 1949 (zlato), kde hrál, stejně jako v LTC s číslem 10 na dresu, 1954 (4. místo) a 1955 (bronz). Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948 (stříbro) a 1956 (5. místo).

Vždy nastupoval jako střední útočník. Už od dětství vedle něj hrál na levém křídle Stanislav Konopásek, dohromady tvořili jednu z nejúdernějších útočných dvojic v historii československého hokeje. Na pravé straně útoku v LTC a v národním týmu se jejich spoluhráči postupem času střídali: Jaroslav Juhan, Josef Kus, František Pergl, Ladislav Troják a po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche v roce 1948 také Václav Roziňák. Zábrodský i Konopásek později hodnotili jako nejlepší souhru s Roziňákem.

Po odsouzení spoluhráčů ve vykonstruovaném soudním procesu dostal zákaz reprezentovat. Po návratu nosil dres číslo 15 a zúčastnil se MS ještě v letech 1954, 1955 a na ZOH 1956. V roce 1958 byl usvědčen a potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy.

Za reprezentační mužstvo odehrál 93 zápasů (dle publikace Říkali mu šéf 94[4]) a nastřílel 158 gólů, je tak druhým nejlepším střelcem historie národního mužstva. Byl uznávaným tvůrcem hry a jediným hrajícím trenérem národního československého mužstva. Proslul unikátní ranou z bekhendu.

Na vrcholové úrovni hrál také tenis. V letech 1948, 1955 a 1956 byl členem československého týmu v Davisově poháru.[4]

Kvůli vykonstruovanému soudnímu procesu byl v roce 1950 některými spoluhráči, zejména Augustinem Bubníkem, označován za kontroverzní postavu. Jako kapitán reprezentace nebyl v tomto procesu souzen. Souzeni ovšem nebyli ani další členové reprezentačního kádru, například Vladimír Bouzek. Podle spoluhráče Stanislava Konopáska se Zábrodský sám neangažoval v zatčení hokejistů (vůbec nebyl přítomen v tzv. Zlaté hospůdce), nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče. David Lukšů, spoluautor knihy Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil, tvrdí, že veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechtěl.

V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska. Jako hlavní trenér vedl v nejvyšší švédské hokejové soutěži Leksand, Rögle a Djurgården. Žil ve Stockholmu.

V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Utekl před komunisty, ale domov měl jen jeden. Zemřel Oldřich Zábrodský. 9. října 2015. Dostupné online. [cit. 2020-12-29]
  2. ↑ Zemřel legendární hokejista Zábrodský. Bylo mu 97 let. TÝDEN.cz [online]. 2020-03-20 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČERNÝ ST., Otakar. Zemřel Vladimír Zábrodský [online]. Kladensky.denik.cz, 2020-03-20 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. S. 106–126. 
  5. ↑ Dominik Hašek je nejlepším hráčem všech dob. iDNES.cz [online]. 1998-12-12 [cit. 2019-12-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/mshokej/zpravy/309732-nejlepsim-kapitanem-se-stal-vladimir-zabrodsky/

Literatura

  • LUKŠŮ, David; PALÁN, Aleš. Vladimír Zábrodský: skutečný příběh hokejové legendy. Praha: Česká televize, 2010. 315 s. ISBN 978-80-7404-040-5. 
  • ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. 
  • SOELDNER, David; SUCHAN, František. Souhvězdí Sparta. 1. vyd. Plzeň: eSports.cz, 2017. 164 s. ISBN 978-80-87853-93-1. Kapitola Vladimír Zábrodský, s. 93–106. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 141. 

Externí odkazy

Zdroj