Violet Mary Firthová

Violet Mary Firth
Narození 6. prosince 1890
Llandudno
Úmrtí 8. ledna 1946 (ve věku 55 let)
Londýn
Příčina úmrtí leukemie
Povolání spisovatelka, okultista, romanopiskyně, psycholožka a psychoterapeutka
Nábož. vyznání teosofie
křesťanství
Western esotericism
Hermetic Qabalah
Esoteric Christianity
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Violet Mary Firthová (6. prosince 1890, Llandudno1946, Londýn) známější pod pseudonymem Dion Fortune byla britská okultistka a spisovatelka. Pseudonym si vytvořila z rodinného hesla Deo, non fortuna (Bůh, ne náhoda).[1]


Život a dílo

Narodila se ve Walesu, v městě Llandudno. Ve čtyřech letech měla vizi o Atlantidě. Vize pokračovaly i v pozdějším věku. V mládi se přidala k Teosofické společnosti a začínala se věnovat učení Vznešených Mistrů. Zajímala se také o psychologii a okultismus. V jedné z vizí se setkala s Ježíšem a hrabětem Saint-Germainem a poučila se o svých minulých životech.[1]

V roce 1919 se stala členkou Hermetického řádu Zlatého úsvitu. V roce 1922 založila vlastní hnutí s názvem Lóže křesťanské mystiky Teosofické společnosti. Roku 1928 jej přejmenovala na Bratrstvo vnitřního světla (Společnost vnitřního světla). V roce 1927 se Dion Fortune provdala za Thomase Penryho Evanse, velšského okultistu. Ten ji přivedl ke studiu tarotu, kabaly a novopohanství. Manželé se rozvedli v roce 1939 a Dion Fortune to velmi poznamenalo.

Napsala celkem 24 knih, které se staly populárními a které doporučují k četbě mnohá ezoterická i novopohanská hnutí, i když Společnost vnitřního světla zdůrazňuje, že Fortuneová nebyla nikdy čarodějnicí, a novopohanské aspekty jejího díla bagatelizuje. Umírá v roce 1946 na leukemii.

Odkazy

Reference

  1. a b BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. S. 242. 

Literatura

  • BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. 
  • HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998. 

Externí odkazy

Zdroj