Vilém I. Akvitánský

Vilém
Úplné jméno Vilém I. Zbožný Akvitánský
Narození 860/865?
Úmrtí 6. července 918
Lyon
Pohřben/a Brioude
Tituly a úřady
markýz z Gothie
Období 886 – 918
vévoda z Akvitánie
Období 909 – 918
hrabě z Auvergne
Období 886 – 918
hrabě z Limousin, Bourges a Mâconu
Období 886 – 918
Dynastie Wilhelmovci
Manžel/ka Engelberga
Otec Bernard Plantapilosa
Matka Ermengarda z Auvergne
Příbuzní Adelinde of Aquitaine (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém I. Akvitánský zv. Zbožný ((francouzsky) Guillaume Le Pieux) byl akvitánský vévoda a franský velmož v 9. století a počátku 10. století, jehož moc zahrnovala podstatnou část jižní Francie. Je znám především jako zakladatel kláštera v Cluny.

Životopis

Roky 886 až 909

Narodil se mezi roky 860 až 865[1]Bernardovi zv. Plantapilosa, markýzi z Gothie a jeho choti Ermengardě, dceři zesnulého hraběte Bernarda z Auvergne.

Jeho otec zemřel roku 886 a zanechal synovi významné územní dědictví, které sahalo od Limousin a Auvergne až k Mâconu, na severu zasahovalo až do hrabství Bourges a na jihu mu patřil markýzát Gothie (dříve Septimánie). Pouze hrabství Toulouse a jemu přilehlých panství se vzdal ve prospěch Oda, bratra zavražděného Bernarda II. z Toulouse († 872).[2]

Roku 887 byl císař Karel III. Tlustý donucen k abdikaci a roku následujícího (888) byl západofranským králem zvolen Odo Pařížský. Tento panovník z rodu Robertovců a úspěšný obránce Paříže před Vikingy usiloval o obnovení moci i na na jihu Francie, tím se však dostal do konfliktu s Vilémem Zbožným a především s Ramnulfem II., hrabětem z Poitiers a zároveň vévodou akvitánským. Ten se vzápětí proklamoval králem Akvitánie a teprve roku 889 uznal svrchovanost Ody Pařížského.

Následujícího roku byl však Ramnulf II. otráven a roku 892 jeho syn Ebalus Manzer vyhnán z Poitou Adémarem, hrabětem z Angoulême, přívržencem krále Ody Pařížského. Ebaluse se ujal právě Vilém Zbožný, se kterým roku 893 Odo Pařížský uzavřel mír.[1][3] Stalo se to i proto, že opozice korunovala protikrálem Karla III. Prosťáčka, syna bývalého západofranského krále Ludvíka II. Koktavého, kterého podpořil i císař Arnulf a král Odo neměl dostatek sil na porážku tak silného protivníka, jako byl Vilém Zbožný, což se projevilo dříve v září roku 892, když Vilémova vojska demonstrolala svoji sílu před spojenými armádami francouzského krále a Adémara. Ebalus tak zůstal jako Vilémův host. Jako satisfakci král Odo sice Vilémovi Zbožnému formálně odebral tituly a dal je Hugovi z Bourges, toho však Vilém Zbožný porazil a zabil.[4]

Zisk titulu vévody akvitánského

V roce 898 Odo Pařížský zemřel a Zápofranským králem byl uznán Karel III. Prosťáček. V důsledku politických změn dobyl Vilém Zbožný roku 902 zpět Poitou pro Ebaluse Manzera, který se zde opětovně stal hrabětem a roku 909 Karel III. udělil titul akvitánského vévody Vilémovi z Auvergne.[3] Tím fakticky stvrdil moc, jakou ve skutečnosti Vilém Zbožný na jihu Francie disponoval.

Založení kláštera Cluny

Největším počinem, kterým Vilém Zbožný vstoupil do historie, bylo založení kláštera v Cluny. Původně se jednalo o římskou villu jménem Cluniacum v Mâconu. Tu roku 893 darovala vévodovi Vilémovi jeho sestra Ava, vdova a hraběnka ze Chalonu. Ten ji využíval pouze jako užitnou budovu pro své psy. Avšak budoucí opat Berno ho přesvědčil, aby budovu i s pozemky daroval církvi a zřídil zde klášter. Vévoda udělal mnohem víc - pozemky vyjmul ze své moci a podřídil klášter přímo papeži. Stalo se tak 11. září roku 910.[5] Tímto započala clunyjská reforma, významný předěl v řeholním životě i novém budování moci katolické církve neodvislé na světské moci, byť takových klášterů existovalo několik, clunyjský záhy patřil k nejmocnějším.[6]

Rodinný život a dědictví

Vilém I. Akvitánský zemřel 6. července roku 918. Někdy před rokem 898 se oženil s Engelbergou, dcerou Bosa, provensálského krále. Jejich vztah potomky nepřinesl, nebo aspoň ne mužské, které by vévodu přežily. Jeho následníkem a dědicem se stal jeho synovec Vilém II. Akvitánský, syn jeho sestry Adelinde a Acfreda I. z Carcassone.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Foundation for Medieval Genealogy. http://fmg.ac/ [online]. [cit. 2023-10-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Mittelalter Genealogie - Wilhelm I. der Fromme. https://www.manfred-hiebl.de/mittelalter-genealogie/ [online]. [cit. 2024-10-9]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ a b Mittelalter Genealogie - Ebalus Manzer. https://www.manfred-hiebl.de/mittelalter-genealogie/ [online]. [cit. 2024-10-9]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ RICHARD, Alfred. Histoire des comtes de Poitou, 778-1204 [online]. A. Picard, 1903. S. 48. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ ŘÍHOVÁ, Anna. Klášter Cluny a jeho reformy (bakalářská práce) [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2014 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ History of the Abbey of Cluny. Abbaye de Cluny [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj