Vila dr. Otto Schwarze

Vila dr. Otto Schwarze
Účel stavby
Soukromé sídlo, v současnosti mateřská školka
Základní informace
Sloh	neobarokní styl ,vídeňská a anglická moderna
Architekt	Viktor Kafka
Výstavba	1907 – 1908
Přestavba	1925, 1940, 1972
Stavebník	dr. Otto Schwarz
Současný majitel	Město Český Krumlov
Poloha
Adresa	Český Krumlov, Plešivec, Česko Česko
Ulice	Pod Kaštany 279
Souřadnice	48°48′10,35″ s. š., 14°18′41,77″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	50813/3-6202 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila dr. Otto Schwarze byla postavena v Českém Krumlově na Plešivci v roce 1907 až 1908. Je to významná stavba na pomezí stylu historismu a moderny od architekta Viktora Kavky. Je též dokladem reprezentativního sídla vyšší střední vrstvy.^[1]

Vily, jako typ rodinného domu se staly v historii architektury důležitým momentem zejména na přelomu 19. a 20. století.V Českém Krumlově byla v letech 1907 až 1908 vystavena vila pro rodinu dr. Otto Schwarze, ředitele krumlovských papíren „Ignaz Spiro und Sőhne“.^[2] Majitel papírny Ignác Spiro (1817–1894) pocházel z nemajetné židovské rodiny. Společně se svým bratrem Jakubem založili v Jindřichově Hradci sběrnu starých hadrů a koupili si papírnu v Červené Řečici. Tu Ignác Spiro bratrovi přenechal a sám si koupil papírnu v Českém Krumlově.^[3] Úspěšnost firmy, která byla největší továrnou na výrobu papíru v habsburské monarchii a později i v Československu, dokládají i postavené budovy. Mimo budov pro dělníky továrny byly postaveny budovy patřící firmě: kancelářská budova čp. 257, Spirova vila čp. 268, vila dr. Otto Schwarze čp. 279, vila architekta Vinzenze Hillebranda čp. 275, budovy J. Smieda čp. 287 a čp. 288, židovská synagoga čp. 282.^[2] Ředitel papírny Otto Schwarz se narodil v roce 1867 a zemřel 15. prosince 1927. Je pochován na židovském hřbitově v Českém Krumlově.^[4] Manželé Otto a Margarethe Schwarz zadali projekt na svoji vilu architektovi Victoru Kafkovi, který si po studiích otevřel ateliér ve Vídni. Stavba vily na Plešivci vedla k dalším architektovým zakázkám. Podle jeho projektu byla v Českém Krumlově vybudována novorománská synagoga, obchodní a nájemní dům Wenzela Schinka na Latráně a další stavby.^[5]

Vila byla postavena téměř uprostřed pozemku, parcelní číslo 961, v dnešní ulici Pod Kaštany na Plešivci, ve svahu nad papírnou. Stavba se základy na kamenném soklu má dvě nadzemní podlaží a obytné podkroví v mansardové střeše. Na kamenný sokl navazuje schodiště vedoucí ke vchodu. Dvoukřídlé dveře jsou rozdělené na čtyři, částečně prosklené části dekorované secesními motivy.^[2] Souměrné východní průčelí domu je orientované do vltavského údolí. Na nárožích jsou barokizované polygonální pavilony. Barokním přídechem působí i eliptická okénka v podkroví. V podkrovní části je umístěné i pětiboké dřevěné arkýřové okno. V přízemí na jižní straně předstupuje zimní zahrada se sedmi, vedle sebe seřazenými okny, která je v patře zakončená otevřenou terasou. Plocha průčelí z hrubé omítky a hustého bílého rastru okenních rámů působí uměřeně. Vilu zakrývá vysoká prejzová mansardová střecha.^[5] Architekt projektoval i zahradu. V přízemním pásu průčelí vily autor citoval místní krumlovskou variantu rastru laťových treláží s pnoucími rostlinami. Zahradní mobiliář byl zpracován ve stylu vídeňské moderny. Volně utvářená zahradní úprava navazovala v interiéru na zimní zahradu.^[6]

Interiér vily vychází z anglické koncepce rodinného domu tvořené patrovou schodišťovou vstupní halou a rozdělením místností podle jejich účelu, rozmístěných v přízemí a v prvním patře a přístupných většinou z haly. V hale s tmavým dřevěným obložením stěn stál krb obložený dřevem, zčásti z dekorativních červených cihel a na stropě byl mosazný lustr. Obytné místnosti byly situovány do jižní strany, obslužné místnosti do severní strany vily. Jižní část byla rozdělena na pánský pokoj nalevo a salon s jídelnou v pravé části spojené se zimní zahradou. V prvním patře v severní části byl pokoj pro služebnictvo a hosty, koupelna a šatna v části východní a ložnice a obývací pokoj v části jižní. V jihozápadní části byla spíž, přípravna a kuchyně, z níž vedl do přízemí do jídelny malý výtah na potraviny.^[5] V podkroví, kam vedlo boční schodiště, byly tři pokoje, jeden služební pokoj, místo na šití a žehlení a koupelna pro služebnictvo. Využit byl i suterén jako prostor pro skladování zásob v samostatných místnostech pro potraviny a pro pivo a víno. Také zde byly prostory pro uhlí a dřevo.^[2]

První rekonstrukce proběhla v letech 1924–1925 na přání majitelů. Projekt provedl na základě potřeb majitelů opět architekt Viktor Kafka. K východnímu průčelí byla přistavěna předsíň a nad ní terasa, na severní straně dostavěna nad schodiště s bočním vchodem půlkruhově tvarovaná stříška. V zadní západní části postavena přístavba s kuchyní, spíží a koupelnou, nad kterou v prvním patře umístil architekt otevřenou terasu. V prvním patře vyřešil pokoje pro syna, dceru a guvernantku přestěhováním kuchyně do přízemí a pokojů pro hosty a služebnictvo do podkroví. Po Mnichovské dohodě a po obsazení města 8. října 1939 německými nacistickými vojsky se rodině zřejmě podařilo uprchnout do zahraničí. Vila byla jako židovský majetek nacisty zabavena a nikdy nebyla vrácena původním majitelům.^[2] V roce 1939 navrhl projekt přestavby děčínský rodák, absolvent nižší průmyslové školy Johann Melzner.^[7] Přestavbou tak vznikly v roce 1940 v přízemí a v prvním patře bytové prostory. V dalších letech byly v objektu kanceláře. V roce 1972 bylo rozhodnuto o úpravě budovy pro potřeby mateřské školy. Přístavba k západnímu průčelí byla navržena architektem Františkem Ficalem (1938–2014)^[8] a značně změnila charakter vily.^[1] Nová část budovy navazuje na přízemí původní stavby a přístavba z roku 1925 byla zvětšena a navýšena o jedno patro. Na ploché střeše přístavby vznikla terasa a malý bazén. Budova patří do majetku obce Český Krumlov. V interiéru se dochovala i část původního vybavení. Hala je po rekonstrukci téměř v původním stavu, zůstal krb a mosazný lustr, byla zrestaurována původní dřevěná podlaha. Nad dveřmi do pánského pokoje, ve kterém jsou původní vestavěné knihovní skříně, a na protilehlé stěně, jsou lunetové obrazy od Theodora Brucknera, vídeňského malíře a švagra spolumajitele továrny Emanuela Spira. V jídelně se dochoval secesní příborník a dřevěný kazetový strop. Zbytek prostor byl zcela adaptován pro potřeby mateřské školy.^[5][2]

Dne 3. května 1958 byla vila dr. Otto Schwarze prohlášena památkou, což nezabránilo stavebním úpravám, ale podařilo se zachovat část interiéru a větší část fasády.^[2][9]

Zdroj