Viktor Folliot de Crenneville
| Viktor hrabě Folliot de Crenneville-Poutet | |
|---|---|
 Erb rodu Folliot de Crenneville
| |
| Rakousko-uherský vyslanec v Maroku | |
|
Ve funkci: 1901 – 1904 | |
| Předchůdce | Gilbert von Hohenwart |
| Nástupce | Leopold Bolesta-Koziebrodzki |
| Narození |
12. července 1847 Dolná Krupá, Rakouské císařství
|
| Úmrtí |
28. září 1920 (ve věku 73 let) Gmunden, První Rakouská republika
|
| Choť | (1882) Isabella z Wydenbrucku (1862–1936) |
| Rodiče |
Franz Folliot de Crenneville Hermína Chotková z Chotkova a Vojnína |
| Děti | Hermine Isabella Folliot de Crenneville-Poutet |
| Příbuzní | Heinrich Otto Folliot de Crenneville-Poutet Franz Folliot de Creneville-Poutet (bratři) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viktor hrabě Folliot de Crenneville (12. července 1847 Dolná Krupá – 28. září 1920 Gmunden) byl rakousko-uherský diplomat, syn vlivného dvořana a generála Franze Folliota de Crenneville, po matce byl potomkem českého šlechtického rodu Chotků. Po krátké službě v armádě působil dlouhodobě v diplomacii, v závěru kariéry byl rakousko-uherským vyslancem v Maroku (1901–1904).
Životopis
Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny usazené po Velké francouzské revoluci v Rakousku. Narodil se jako nejstarší syn generála a dvořana hraběte Franze Folliota (1815–1888). Jeho rodištěm byl slovenský zámek Dolná Krupá, který patřil rodině jeho matky Hermíny Chotkové z Chotkova.[1] Původně sloužil v armádě, v hodnosti poručíka odešel v roce 1870 do státních služeb. Krátce pracoval jako úředník dolnorakouského místodržitelství, v roce 1875 přešel pod ministerstvo zahraničí. Zastával nižší posty v Káhiře, Smyrně, na Kypru, v Bukurešti, Stuttgartu, Bruselu, Madridu, Washingtonu, Aténách a Lisabonu. Od roku 1896 působil v severní Africe, v letech 1900–1901 byl generálním konzulem v Tunisu a nakonec v letech 1901–1904 vyslancem v Maroku. Na penzi se usadil v Gmundenu, kde rodina vlastnila zámeček Bergschlössl, známý též pod názvem Villa Crenneville.
Tituly a ocenění
V roce 1879 byl jmenován c. k. komořím. Během diplomatické služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí, byl též čestným rytířem Maltézského řádu.[2]
Rakousko-Uhersko
-
velkokříž Řádu Františka Josefa (1906) -
komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1900) -
Jubilejní pamětní medaile (1898) -
Vojenská záslužná medaile
-
Válečná medaile
Zahraničí
-
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko) -
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) -
Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše) -
Řád rumunské koruny IV. třídy (Rumunsko) -
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko) -
rytíř Leopoldova řádu (Belgie)
Rodina
V roce 1882 se oženil na zámku Trpísty s hraběnkou Isabelou Wydenbruckovou (1862–1920). Měli spolu dceru Hermínu (1883–1951), která byla dvakrát provdaná.
Viktorův mladší bratr Heinrich Folliot de Crenneville (1855–1929) působil též v diplomacii, byl generálním konzulem v Oděse, Tbilisi a Liverpoolu. Jejich švagr hrabě Christoph Wydenbruck (1856–1917) byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku.
Odkazy
Reference
- ↑ Rodokmen Chotků dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Folliota in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 43 dostupné online
Literatura
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; s. 237–238 ISBN 978-3-205-20493-0
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti, Trnavská univerzita Trnava, 2021; (kapitola Hermína Choteková a vetva Folliot de Crenneville, s. 43–69) ISBN 978-80-568-0428-5
