Viktor Alksnis

Viktor Alksnis
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Sovětského svazu
Narození 21. června 1950 (73 let)
Taštagol
Alma mater Riga Higher Military Aviation Engineering School
Profese politik, voják a poslanec Státní dumy
Ocenění medaile Za bojové zásluhy
medaile Za bezchybnou službu 3. třídy
medaile Za bezchybnou službu 2. třídy
medaile Za bezchybnou službu
medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR
… více na Wikidatech
Commons Viktor Alksnis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Alksnis (rusky Виктор Имантович Алкснис, lotyšsky Viktors Alksnis; * 21. června 1950 Taštagol, Kemerovská oblast) je ruský politik lotyšského původu.

Je vnukem Jakova Alksnise, důstojníka Rudé armády popraveného za Velké čistky.[1] Narodil se ve vyhnanství na Sibiři, v roce 1957 mu bylo dovoleno žít v Rize, kde vystudoval školu pro vojenské letce. V Sovětském letectvu získal hodnost plukovníka a medaili Za bojové zásluhy.

V roce 1989 byl zvolen na Sjezd lidových poslanců SSSR a v roce 1990 se stal členem Nejvyššího sovětu Lotyšské SSR. Profiloval se jako jeden z hlavních konzervativců a odpůrců Michaila Sergejeviče Gorbačova, pro své militantní postoje získal přezdívku „černý plukovník“.[2] Odmítal snahu o nezávislost Lotyšska a zastával se ruské menšíny, po rozpadu Sovětského svazu byl zbaven poslaneckého mandátu a propuštěn z armády, pak se usadil ve vsi Tučkovo u Moskvy.

V roce 1992 byl jedním ze zakladatelů Fronty národní spásy, usilující o svržení Borise Jelcina a návrat k sovětským pořádkům. V letech 1999 až 2007 byl poslancem Státní dumy za strany „Ruský všelidový svaz“ a „Vlast“. Patří k ruským nacionalistům, podporoval nezávislost Podněstří a připojení Krymu k Rusku. Před prezidentskými volbami v roce 2018 se zapojil do kampaně Pavla Grudinina.[3]

Vystupuje jako zastánce svobodného softwaru a podpořil Alexandra Ponosova, učitele souzeného za nelegální užívání programů.[4]

Reference

  1. ↑ Биография, доходы и личная жизнь Виктора Алксниса - Свободная Пресса - Биография. Личная жизнь. Доходы. Факты Биографии. - Свободная Пресса. svpressa.ru [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ «Чёрный полковник» : как сложилась судьба Виктора Алксниса, депутата из 1990-х. Яндекс Дзен | Блогерская платформа [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ Виктор Алкснис: Кому не дают покоя счета Грудинина?. беловка.рус [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Алкснис и Поносов: лица российской OpenSource- революции. CNews.ru [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj