Viavenator
 ViavenatorStratigrafický výskyt: Svrchní křída (santon), asi před 85 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce přibližného vzezření viavenatora.
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
plazi (Sauropsida) |
| Nadřád |
dinosauři (Dinosauria) |
| Řád |
plazopánví (Saurischia) |
| Podřád |
Theropoda |
| Infrařád |
Ceratosauria |
| Čeleď |
Abelisauridae |
| Rod |
Viavenator Filippi et al., 2016 |
| Binomické jméno | |
|
Viavenator exxoni Filippi, 2016 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viavenator („lovec u cesty“) je rod dávno vyhynulého abelisauridního teropodního dinosaura z kladu Furileusauria, žijícího v období pozdní křídy na území současné Argentiny.
Popis
Viavenator byl středně velkým dravým dinosaurem. Měřil kolem 5,5 metru na délku a žil v období pozdní křídy (asi před 85 miliony let) na území dnešní Argentiny (geologické souvrství Bajo de la Carpa). Tento druh byl popsán roku 2016 týmem paleontologů a je považován za jakousi přechodnou vývojovou formu mezi ranými typy abelisauridů z období turonu a koňaku a pozdějšími abelisauridy z kampánu. Představuje další druh do již známé plejády jihoamerických abelisauridů. Zřejmě šlo o druh příbuzný rodům Carnotaurus, Abelisaurus nebo Aucasaurus, zejména pak ale Llukalkan. Jediným známým druhem je V. exxoni. Jinak jej charakterizují četné typické znaky skupiny - relativně vysoká a krátká hlava a velmi krátké přední končetiny.
V listopadu roku 2020 byla publikována odborná studie o objevu fosilních kostí neidentifikovaného titanosaurního sauropoda, jevících stopy po okusu středně velkým teropodem. V rámci velikosti a umístění rýh je pravděpodobné, že původcem byl právě zástupce druhu V. exxoni, který sauropoda (ať již zdechlinu nebo ulovený exemplář) pojídal.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ Filippi, L. S. & Bellardini, F. (2020). Feeding traces on postcranial sauropod remains from Bajo de la Carpa Formation (Upper Cretaceous, Santonian), northern Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 104696. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104696
Literatura
- L. S. Filippi, A. H. Méndez, R. D. Juárez Valieri and A. C. Garrido. (2016). A new brachyrostran with hypertrophied axial structures reveals an unexpected radiation of latest Cretaceous abelisaurids. Cretaceous Research 60: 209-219.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viavenator na Wikimedia Commons
- Profil viavenatora na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
- Článek o neuroanatomii viavenatora na webu Letters from Gondwana (anglicky)
