Vaso Čubrilović

Vaso Čubrilović
Čubrilović v roce 1914, kdy byl příslušníkem organizace Mladá Bosna
Čubrilović v roce 1914, kdy byl příslušníkem organizace Mladá Bosna
Ministr zemědělství Jugoslávie
Ve funkci:
7. března 1945 – 2. února 1946
Předchůdce -
Nástupce Petar Stambolić
Ministr lesnictví Jugoslávie
Ve funkci:
2. února 1946 – 14. dubna 1950
Předchůdce Suleiman Filipović
Nástupce -
Stranická příslušnost
Členství Svaz komunistů Jugoslávie
Narození 14. ledna 1897
Gradiška
Úmrtí 11. června 1990 (ve věku 93 let)
Bělehrad
Místo pohřbení Bělehradský nový hřbitov
Příbuzní Veljko Čubrilović a Branko Čubrilović (sourozenci)
Alma mater Fakulta filozofie Bělehradské univerzity
Profese historik, politický komisař, vysokoškolský učitel a politik
Ocenění velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy
Commons Vaso Čubrilović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Dr. Vaso Čubrilović (v srbské cyrilici Васо Чубриловић, 14. ledna 1897, Bosanska Gradiška – 11. června 1990 Bělehrad) byl srbský student, který se účastnil atentátu na Františka Ferdinanda, později akademik, historik a kritik poměrů v Srbsku, potažmo Jugoslávii.

V době atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu mu bylo teprve 17 let, a tak i přesto, že byl souzen, nemohl nad ním být vynesen trest smrti. V meziválečném období vystudoval historii na Bělehradské univerzitě. Spolu s několika dalšími akademiky založil v srbské metropoli organizaci Srbský kulturní klub, která byla později považována za klíčové nacionalistické sdružení.

Před koncem druhé světové války sepsal memorandum s názvem "Problém menšin v nové Jugoslávii", ve které požadoval odsunutí všech menšin (především Maďarů a Albánců; ale také Italů, Němců, Rumunů) z území státu.[1] Čubrilović však nepřišel s novými myšlenkami, neboť zájem o vysídlení menšin demonstroval již nedlouho po vzniku Srbského kulturního klubu, a to v roce 1937, v textu "Vyhnání Albánců" (Isterivanje Arnauta).[2] Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Jugoslávie. V dočasné jugoslávské vládě zastával pozici ministra zemědělství 1945-46, později se stal ministrem lesnictví v letech 1946-50. Po osvobození Bělehradu byl děkanem filozofické fakulty Bělehradské univerzity, později tam také přednášel na oboru historie. Roku 1970 založil Balkanologický institut.

Zemřel v roce 1990 v Bělehradě, jako poslední účastník atentátu na Františka Ferdinanda.

Odkazy

Reference

  1. ↑ HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb: Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola Okupacija, s. 78. (srbochorvatština) 
  2. ↑ HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb: Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola "Rješavanje" kosovskog pitanja, s. 70. (srbochorvatština) 

Externí odkazy

Zdroj