Varšavjanka (polskyWarszawianka) je polská revolucionářská píseň vycházející ze stejnojmenné písně, která však vznikla už v roce 1831. Písně se kvůli společnému názvu často zaměňují, a tak se užívá i název Varšavjanka roku 1905 a Varšavjanka roku 1831 pro jejich rozlišení. Rok 1905 však neoznačuje dobu vzniku, nýbrž odkazuje na události z ruské revoluce z let 1905 až 1907, kdy si během nepokojů polští dělničtí demonstranti na kuráž prozpěvovali právě Varšavjanku. Samotná píseň totiž vznikla již o několik let dříve, konkrétně v letech 1879 až 1883. Slova napsal polský socialistický politik a básník Wacław Święcicki a hudbu k dílu složil Józef Pławiński.[1]
Překlady
Píseň se stala oblíbenou pro levicově orientované lidi z celého světa a těšila se více než tuctu překladů do jiných jazyků, mezi které patří například angličtina, čínština, finština, maďarština, němčina nebo řečtina. Poměrně populární a známou je ruská, potažmo sovětská, verze, která na rozdíl od mnohých verzí kompletně odstranila v textu jakoukoliv zmínku o Varšavě, jenž je v originální verzi významným motivem. Z polské verze si ponechala pouze název písně (ruskyВаршавянка). Složil ji ruský komunista Gleb Krżyżanowski v roce 1917, kdy započala říjnová revoluce, což se odráží i v písni, která vyzývá proletáře ke krvavému a nemilosrdnému svržení cara.[2] Nicméně sovětská verze není jedinou verzí, která Varšavu z veršů odstranila. Během španělské občanské války se nechal anarchistický básník Valeriano Orobón Fernández Varšavjankou inspirovat a na jejích základech vytvořil A las baricadas.
Text
Původní verze Polské socialistické strany
Śmiało podnieśmy sztandar nasz w górę!
Choć burza wrogich żywiołów wyje,
Choć nas dziś gnębią siły ponure,
Chociaż niepewne jutro niczyje...
O!... bo to sztandar całej ludzkości,
To hasło święte, pieśń zmartwychwstania,
To tryumf pracy — sprawiedliwości,
To zorza wszystkich ludów zbratania.
Naprzód, Warszawo!
Na walkę krwawą,
Świętą a prawą!
Marsz, marsz, Warszawo! ×2
Dziś, gdy roboczy lud ginie z głodu,
Zbrodnią w rozkoszy tonąć, jak w błocie;
I hańba temu, kto z nas za młodu
Lęka się stanąć choć na szafocie!
Nikt za ideę nie ginie marnie,
Z czasem zwycięża Chrystus Judasza!
Niech święty ogień młodość ogarnie,
Choć wielu padnie — lecz przyszłość nasza!
Naprzód, Warszawo!
Na walkę krwawą,
Świętą a prawą!
Marsz, marsz, Warszawo!
Hura!... zerwijmy z carów korony,
Gdy ludy dotąd chodzą w cierniowej;
I w krwi zatopmy nadgniłe trony,
Spurpurowione we krwi ludowej!...
Ha!... zemsta straszna dzisiejszym katom,
Co wysysają życie z milionów!...
Ha!... zemsta carom i plutokratom!
A przyjdzie żniwo przyszłości plonów!
Naprzód, Warszawo!
Na walkę krwawą,
Świętą a prawą!
Marsz, marsz, Warszawo!
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.