Vallée de Joux

Vallée de Joux
Stát ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Souřadnice 46°35′ s. š., 6°13′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vallée de Joux je údolí v pohoří Jura ve švýcarském kantonu Vaud. Leží 50 km severně od Ženevy a Lausanne v nadmořské výšce kolem 1000 m.

Geografie

Lac de Joux a Lac Brenet ve Vallée de Joux

Údolí Vallée de Joux se táhne v délce asi 20 km ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Má ploché dno údolí, které je většinou široké 1 až maximálně 1,5 km, zatímco celá kotlina údolí (včetně přilehlých svahů) je široká asi 4 až 5 km. Údolí tvoří synklinálu, kterou na jihovýchodě lemují záhyby (antiklinály) masivu Mont-Tendre a na severozápadě záhyby masivu Risoux. Severovýchodní konec údolí je charakterizován masivy Dent de Vaulion a Col du Mont d’Orzeires, která byla do své současné polohy posunuta v důsledku posunu v systému jurského masivu. Severní strana údolí tvoří hranici s Francií.

Vysoké údolí protíná řeka Orbe, která v bažinaté nížině vytváří četné meandry. Severovýchodní část údolí zaujímají jezera Lac de Joux a Lac Brenet. První z nich je největším jezerem v pohoří Jura, které mohlo vzniknout pouze na porézních vápencových vrstvách, protože jurský ledovec v době ledové uzavřel celé dno údolí nánosy hlíny. Dno údolí se tak stalo až na několik míst nepropustným pro vodu, což umožnilo vznik jezera a přilehlých rašelinišť. Údolí Vallée de Joux nemá žádný povrchový odtok, protože voda mizela v podzemí infiltračními trychtýři (entonnoirs). Dnes slouží jezera Lac de Joux a Lac Brenet jako nádrže pro vodní elektrárnu Vallorbe. Mnohem menší než tato dvě jezera je Lac Ter, které se nachází v prohlubni mezi strmým vápencovým hřebenem Le Revers a masivem Risoux.

Klima

Zamrzlé jezero Lac de Joux

Vallée de Joux se díky své nadmořské výšce vyznačuje drsným klimatem. V Le Sentier je průměrná lednová teplota –4,2 °C a průměrná červencová teplota 13,7 °C. Úplná izolovanost údolí - vzhledem ke své rozloze (32,4 km²) a objemu (1,13 km³) je Vallée de Joux největší sníženinou bez povrchového odtoku ve Švýcarsku - umožňuje za zimních nocí vznik výrazné masy studeného vzduchu.[1] To je nezbytným předpokladem pro poměrně rychlé zamrzání jezera Lac de Joux. Dne 31. ledna 1888 byla zaznamenána teplota –41 °C.[2] Průměrný roční úhrn srážek v údolí se pohybuje kolem 1600 mm, zatímco v okolních výškách spadne výrazně více než 2000 mm.

Obyvatelstvo

Vesnice Le Pont

Na konci roku 2004 žilo ve Vallée de Joux přibližně 6200 obyvatel. Za posledních 35 let se počet obyvatel v důsledku vystěhovalectví výrazně snížil. Ještě v roce 1970 zde žilo 7700 obyvatel. Údolí se dělí na tři politické obce Le Chenit, L’Abbaye a Le Lieu, které se skládají z mnoha menších osad. Nejvýznamnějšími vesnicemi jsou Le Sentier a Le Brassus (obec Le Chenit) a Le Pont (obec L’Abbaye) na severovýchodním břehu jezera Lac de Joux.

Hospodářství

Vzhledem k drsnému podnebí se ve vysoko položeném údolí vždy provozovalo rozsáhlé zemědělství a rybolov. Již v 15. století hledali obyvatelé údolí nové způsoby výdělku využitím rozsáhlých lesů a od 16. století se dřevo vyváželo. Vznikaly první kovárny, hamry a pily. Zejména v Les Charbonnières se vyrábělo dřevěné uhlí, které se od 18. století dováželo do Vallorbe a zásobovalo místní průmysl.

Vedle kovozpracujícího průmyslu vzkvétala výroba dřevěných nádob a od 18. století také hodinářství. Zpočátku se hodinářství provozovalo především jako podomácku vyráběná výroba, později však vzniklo několik hodinářských továren. Ve druhé polovině 19. století se v Lac de Joux rozvinula těžba ledu, která se stala významným zdrojem příjmů. Výstavbu železnice z Vallorbe do Le Pont iniciovala společnost Compagnie des glacières des lacs de Joux et Brenet. To usnadnilo přepravu produktů z údolí a napojilo Vallée de Joux na celostátní dopravní síť. V rašelinných oblastech podél Orbe se těžila rašelina, zejména během obou světových válek.

Dnes se různé podniky v údolí Vallée de Joux specializují na mikrotechnologie a přesné strojírenství. Významní jsou vysoce specializovaní dodavatelé pro hodinářský průmysl (výroba luxusních hodinek, průmysl zpracování drahých kamenů), mezi něž patří Audemars Piguet, Blancpain, Breguet, Jaeger-LeCoultre a Meylan. Svou manufakturu má v Le Brassus také společnost Patek Philippe.[3] Vallée de Joux je tak společně s Neuchâtelem místem, kde se nachází několik nejvýznamnějších výrobců hodinek ve frankofonní části Švýcarska i v celém Švýcarsku. Kromě toho dosud hrají důležitou roli pily a dřevozpracující podniky.

Doprava

Do údolí Vallée de Joux se lze dostat po silnici přes Vallorbe a Col du Mont d’Orzeires, přes průsmyky Col du Mollendruz nebo Col du Marchairuz a z Francie přes Vallée des Rousses. Dne 31. října 1886 byla zprovozněna železniční trať Vallorbe – Le Pont a společnost Pont–Brassus-Bahn (PBr) vybudovala její pokračování až do současné konečné stanice v Le Brassus, která byla slavnostně otevřena 21. srpna 1899.

Historie

Kvůli své odlehlosti bylo údolí Vallée de Joux, které bylo dříve neprostupnou divočinou, pravděpodobně procestováno až v 6. století. Tehdy se poblíž dnešní vesnice Le Lieu usadil poustevník z benediktinského kláštera Saint-Claude. Údolí však bylo sotva osídleno až do 9. století, kdy sem začali přicházet lidé, především z jihozápadu. V roce 1126 bylo na východním břehu jezera Lac de Joux založeno premonstrátské opatství. Mniši z tohoto opatství provedli první velké vyčištění údolí Vallée de Joux a zrekultivovali tuto oblast.

Od 12. století patřila oblast pánům z La Sarraz, kteří ji v roce 1344 prodali Ludvíku II. Savojskému. Ten údolí přiřadil k panství Les Clées. Po dobytí Vaudu Bernem v roce 1536 přešlo Vallée de Joux zpočátku pod správu panství Yverdon. V roce 1566 však bylo začleněno do panství Romainmôtier. Po pádu Staré konfederace patřilo údolí v letech 1798–1803 v období Helvétské republiky ke kantonu Léman, který byl poté po vstupu v platnost Ústavy o zprostředkování sloučen s kantonem Vaud. V dějinách 20. století se údolí proslavilo tím, že to byly místní hodinářky, které přišly s nápadem na stávku švýcarských žen v roce 1991.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vallée de Joux na německé Wikipedii.

  1. ↑ Geomorphologische Faktoren [online]. Kaltluftseen in der Schweiz [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ GAUTHIER, L. Note sur des températures excessives observées en janvier et février 1888 à la Vallée de lac de Joux. Bulletin de la Société Vaudoise des Sciences Naturelles. Société Vaudoise des Sciences Naturelles. Roč. 1888, čís. 23. DOI 10.5169/seals-261401. (francouzsky) 
  3. ↑ Nos Sites [online]. [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ KOLLER, Christian. Vor 25 Jahren: Der Frauenstreiktag vom 14. Juni 1991 [online]. Schweizerisches Sozialarchiv, 2016-06-01 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Zdroj