Věra Fignerová

Věra Nikolajevna Figněrová
Věra Nikolajevna Figněrová (1930)
Věra Nikolajevna Figněrová (1930)
Stranická příslušnost
Členství Narodnaja volja
Strana socialistů-revolucionářů (1907–1909)
Narození 25. červnajul. / 7. července 1852greg.
Kazaň
Úmrtí 15. června 1942 (ve věku 89 let)
Moskva
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Příbuzní Nikolaj Nikolajevič Figněr, Lidija Nikolajevna Figněrová, Pjotr Nikolajevič Figněr, Jevgenija Nikolajevna Figněrová a Olga Nikolajevna Figněrová (sourozenci)
Alma mater Curyšská univerzita
Rodionovský institut ušlechtilých dívek
Profese politická aktivistka, autorka memoárů, životopiskyně, spisovatelka a politička
Commons Vera Figner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Nikolajevna Fignerová (7. července 1852 Nikiforovo, Kazaňská gubernie – 15. června 1942 Moskva) byla ruská revolucionářka.

Narodila se v šlechtické rodině s německými kořeny jako nejstarší ze šesti dětí, její bratr Nikolaj Figner byl operní pěvec. Navštěvovala Rodionovský institut pro šlechtičny v Kazani a chtěla se stát lékařkou. Protože v carském Rusku ženy nesměly studovat medicínu, odešla do zahraničí na Curyšskou univerzitu. Zde se stala členkou kroužku Friči, sdružujícího radikálně naladěné ruské studentky. Školu nedokončila a vrátila do Ruska, kde se přidala k tajné organizaci Půda a svoboda a po jejím rozpadu k frakci Narodnaja volja, prosazující násilný boj proti režimu.[1]

Pracovala jako zdravotnice a šířila revoluční propagandu mezi venkovany. Podílela se na přípravě teroristických akcí včetně atentátu na cara Alexandra II. Nikolajeviče v roce 1881.[2] V roce 1883 byla zatčena v Charkově a uvězněna v Petropavlovské pevnosti. V procesu se čtrnácti členy organizace Narodnaja volja byla odsouzena k trestu smrti, který byl na přímluvu Niko Nikoladzeho změněn na dvacetileté vězení ve Šlisselburské pevnosti.[3]

Po odpykání trestu byla poslána do vyhnanství v Archangelské gubernii. Léta 1906 až 1915 strávila v exilu, kde organizovala pomoc pro ruské politické vězně.

Po Únorové revoluci byla přední aktivistkou eserů. Navzdory protibolševickým postojům jí bylo umožněno vydat vzpomínkovou knihu Запечатлённый труд a působit ve Společnosti bývalých politických vězňů a vyhnanců, dokud nebyla v roce 1935 zrušena.[4] Unikla velké čistce a zemřela ve věku nedožitých devadesáti let.

Anna Barkovová o ní napsala báseň Вера Фигнер.

Reference

  1. ↑ Brooklyn Museum: Vera Figner. www.brooklynmuseum.org [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vera Nikolayevna Figner | Russian revolutionary. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Vera Figner. Spartacus Educational [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ The club of the society of former political prisoners and exiled settlers. House of Political Prisoners House of Political Prisoners on Troitskaya Square. kp-tts.ru [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj