Václav Šidlík

Václav Šidlík
Václav Šidlík
Václav Šidlík
Narození 23. listopadu 1884
Úhonice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. května 1952 (ve věku 67 let)
Nouzov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vojenská kariéra
Hodnost brigádní generál
Doba služby 1917-1939
Sloužil Znak Československa Československá armáda
Složka Československé legie ve Francii
Války První světová válka
Bitvy bitva u Zborova
Vyznamenání Řád čestné legie
Československý válečný kříž 1914–1918
Československá revoluční medaile
Válečný kříž 1939–1945
Medaile Vítězství
Řád svatého Sávy
Československý válečný kříž 1939
Kříž svatého Jiří
multimediální obsah na Commons

Václav Šidlík (23. listopadu 1884 Úhonice[1] – 17. května 1952 Nouzov) byl český sochař, člen československých legií v Rusku, československý generál a organizátor odboje během Pražského povstání v Unhošti.[2][3][4]

Život

Narodil se v roce 1884 v Úhonicích v rodině řezníka a hostinského Václava Šidlíka. V roce 1900 začal studovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Po zakončení studia se živil jako sochař a medailér. V roce 1913 odešel za prací do Ruska.[2]

Dne 30. dubna 1914 byl v Kyjevě zapsán do 3. roty České družiny.[5] V tomto roce také bojoval u Krakova.[3] V červnu 1916 byl povýšen na praporčíka a opustil Českou družinu. Koncem roku 1916 velel strážnému oddílu u štábu v Remčicích. Dne 21. června 1917 byl jmenován velitelem půlroty 8. roty, se kterou bojoval v bitvě u Zborova. Zde byl raněn do pravé ruky. Za hrdinství v boji získal ruské státní vyznamenání Šavli Řádu sv. Jiří.[2] Zpět do Československa se vrátil 2. ledna 1919 jako velitel I. praporu 21. československého střeleckého pluku. Účastnil se bojů na Těšínsku a Slovensku. Dne 29. prosince 1922 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Dne 1. května 1928 byl jmenován brigádním generálem. V roce 1933 byl ustanoven velitelem 24. pěší brigády a 30. června 1934 se stal velitelem 2. horské brigády.

Od ledna 1945 organizoval spolu s ilegálním Národním výborem v Unhošti přípravu na ozbrojené povstání proti okupaci. Při zahájení povstání 5. května 1945 převzal v Unhošti vojenské velení a řídil ozbrojené akce. Velel a formoval strážné oddíly a povolávání 260 unhošťských mužů. Řídil odzbrojování německých stráží v Unhošti a okolí, střežení významných objektů, ochranu státního majetku a shromažďování ukořistěného nepřátelského majetku. Za tuto činnost získal v roce 1945 Československý válečný kříž 1939.[2]

Václav Šidlík zemřel dne 17. května 1952 v Nouzově na srdeční selhání. Pohřben byl na Olšanském hřbitově v Praze.

Vyznamenání

Kříž Svatého Jiří, IV. stupeň Kříž Svatého Jiří, IV. stupeň
Svatojiřská medaile, III. stupeň Svatojiřská medaile, III. stupeň
Kříž Svatého Jiří, III. stupeň Kříž Svatého Jiří, III. stupeň
Řád svaté Anny, IV. třída Řád svaté Anny, IV. třída
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Válečný kříž Válečný kříž
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Pamětní medaile na válku 1914-1918 Pamětní medaile na válku 1914-1918
Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
Zborovská pamětní medaile Zborovská pamětní medaile

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Úhonice
  2. ↑ a b c d LÁŠEK, Radan. Československá generalita. Praha: Radan Lášek - Codyprint, 2013. 399 s. ISBN 978-80-903892-2-9. S. 355. 
  3. ↑ a b HRADILOVÁ, Marta; BERG, Jiří. Českoslovenští legionáři okresu Praha-západ 1914-1921. první. vyd. Praha: Státní okresní archiv Praha-západ, 2001. 298 s. ISBN 80-238-8144-2. S. 199. 
  4. ↑ LÁŠEK, Radan. Československá generalita. Praha: Radan Lášek - Codyprint, 2013. 399 s. ISBN 978-80-903892-2-9. S. 391. 
  5. ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Šidlík Václav

Externí odkazy

Zdroj