Uranoscopidae

Jak číst taxoboxNebehledovití
alternativní popis obrázku chybí
Nebehled obecný (Uranoscopus scaber)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád Labriformes
Čeleď nebehledovití (Uranoscopidae)
Bonaparte, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nebehledovití (Uranoscopidae) jsou čeleď mořských ryb.

Systematika

Čeleď zahrnuje více než 50 druhů v 7 rodech: Astroscopus, Genyagnus, Ichthyscopus, Kathetostoma, Pleuroscopus, Uranoscopus a Xenocephalus.[1]Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification ji k dubnu 2025 klasifikuje v řádu Labriformes.[2][3] Ve starších zdrojích se nebehledovití objevují v řádu ostnoploutvých (Perciformes),[4] jenž byl však velmi rozsáhlý a v původním pojetí nešlo o monofyletický taxon.

Charakteristika

Astroscopus zephyreus

Nebehledovití jsou až 70 cm dlouhé ryby nezvyklého vzhledu. Tělo pokrývají maximálně malé hladké šupiny, anebo zůstává zcela lysé. Hlava má tvar krychle, se zakřivenými ústy a očima vyrůstajícíma až na jejím vrcholu (z toho vychází jak české, tak odborné jméno ve významu „dívat se na nebe“). Břišní ploutve vyrůstají pod hrdlem a jsou velmi blízko u sebe, ve hřbetní ploutvi u řady druhů došlo k redukci trnů.[5][6]

Ostny hřbetní ploutve, resp. skřelové trny jsou napojeny na slizové, resp. jedové žlázy sloužící k obraně, přičemž k produkci jedu může docházet jen během období tření.[7] Zranění od skřelových trnů skončilo u člověka v některých případech fatálně.[8] Zástupci rodu Astroscopus navíc tuto obranu kombinují s elektrickými výboji o napětí až 50 voltů, které generují modifikovanou svalovou tkání těsně za očima.[9] Zmiňovaný rod je výjimečný i tím, že se nadechuje pomocí vnitřních nozder.[6]

Nebehledovití se vyskytují ve vodách Indického, Atlantského i Tichého oceánu, pronikají ale i do vody brakické či sladké. Jde o dravce lovící ryby a bezobratlé, přičemž se spoléhají na lov ze zálohy – někteří nebehledi dokonce k vábení kořisti využívají červovitý výrůstek na dně tlamy, zatímco pasivně leží na dně. O rozmnožovacím chování těchto ryb je známo jen málo informací.[5][6]

Odkazy

Reference

  1. CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2025-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-04-09]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  4. VAN DER LAAN, Richard; ESCHMEYER, William N.; FRICKE, Ronald. Family-group names of Recent fishes. Zootaxa. 2014-11-11, roč. 3882, čís. 1. Dostupné online [cit. 2025-04-09]. ISSN 1175-5334. doi:10.11646/zootaxa.3882.1.1. 
  5. a b Family Uranoscopidae - Stargazers [online]. FishBase [cit. 2025-04-09]. Dostupné online. 
  6. a b c NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 426–427. 
  7. KŮRKA, Antonín; PFLEGER, Václav. Jedovatí živočichové. Praha: Academia, 1984. S. 98. 
  8. BÜCHERL, Wolfgang. Venomous animals and their venoms. 2. vyd. New York: Academic Press, 1971. 683 s. S. 612–613. 
  9. Perciform - Predators, Adaptations, Ecology | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj