Unstruta

Unstruta
Řeka na dolním toku
Řeka na dolním toku
Základní informace
Délka toku 191,1 km
Plocha povodí 6342,7 km²
Průměrný průtok 31 m³/s
Světadíl Evropa
Pramen
západně od Kefferhausenu v Durynsku
51°18′58,48″ s. š., 10°16′35,4″ v. d.
390 m n. m.
Ústí
do Sály u města Naumburg
51°10′33,02″ s. š., 11°48′6,9″ v. d.
Protéká
NěmeckoNěmecko Německo (Durynsko, Sasko-Anhaltsko)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Sála
Povodí Unstruty
Povodí Unstruty
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Unstruta (německy Unstrut) je 191,1 km dlouhá řeka v Německu (Durynsko a Sasko-Anhaltsko). Je to největší levostranný a celkově nejvodnější přítok řeky Sály, spolu s kterou patří do povodí Labe. Plocha jejího povodí měří 6342,7 km².

Průběh toku

Pramen Unstruty
Jez ve městě Laucha an der Unstrut

Pramení západně od obce Kefferhausen ve spolkové zemi Durynsko v nadmořské výšce 390 m na svazích vysočiny Eichsfeld. Teče převážně východním směrem přes roviny Durynska. Ústí do řeky Sály na jejím 161,8 říčním kilometru nedaleko města Naumburg, které se nachází na jihu spolkové země Sasko-Anhaltsko. V místě ústí má Unstruta o více než 1200 km² větší rozlohu povodí než řeka Sála.

Větší přítoky

Vodní režim

Průměrný průtok Unstruty u ústí činí 31 m³/s.[1] Nejvyšších vodních stavů dosahuje řeka na jaře.

Hlásné profily:[2][3][4][5][6][7]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) maximální průtok
Ammern (Unstruttal) 161,2 182,7 km² 1,47 m³/s 115 m³/s
Nägelstedt (Bad Langensalza) 133,2 716,0 km² 4,03 m³/s 147 m³/s
Straußfurt 107,9 2049,4 km² 11,70 m³/s 127 m³/s
Oldisleben 76,6 4174,0 km² 19,00 m³/s 220 m³/s
Wangen 36,7 6025,0 km² 28,90 m³/s 195 m³/s
Laucha 12,8 6218,0 km² 30,30 m³/s 363 m³/s

Využití

První písemná zmínka dokládající plavbu na řece pochází z roku 1612.[8][9] Koncem 17. století odmítl návrhy na splavnění řek Unstruty a Sály saský kurfiřt Jan Jiří II. v obavách, že by nová dopravní cesta odklonila proud zboží od Lipska.[8][9]

Realizovat splavnění řeky se podařilo až zhruba o sto let později, kdy byl roku 1795 předán k užívání 71,4 km dlouhý úsek řeky Unstruty z Arternu k jejímu ústí do Sály v blízkosti Naumburgu a navazující, 17,8 km dlouhý, úsek řeky Sály k městu Weißenfels.[8][9] Dvanáct jezů na Unstrutě a tři na Sále zajišťovaly minimální hloubku 0,8 m a byly opatřeny plavebními komorami. Dokončení výstavby nových plavebních komor na Sále v úseku Weißenfels - Halle roku 1822 propojilo přes tehdy již splavný dolní tok Sály Unstrutu s Labem.[8][9]

K přepravovanému zboží patřila sůl z Arternu, pískovec z Nebry, vápenec z Freyburgu, zemědělské produkty. V druhé polovině 19. století se jako důležitý zákazník přidaly cukrovary[8], přepravující po řece cukrovou řepu a produkty z ní a vedle toho hnědé uhlí potřebné k provozu cukrovarů.[8][9]

Na počátku osmdesátých let 19. století dosáhlo dopravní využití řek Unstruty a Sály největší intenzity, avšak poté, zejména v důsledku nástupu železniční dopravy[8][9], nastal pozvolný úpadek. Ten byl dále prohlouben příchodem nákladní silniční dopravy ve dvacátém století[8] a definitivní ztráta hospodářského významu přišla v polovině padesátých let, kdy ustaly transporty vápna a řepy.[8][9]

Po obřích povodních v letech 1956 a 1967 ztratila Unstruta status vnitrozemské vodní cesty a některé z jezů a plavebních komor byly v rámci protipovodňových opatření rozebrány.[8][9] Řeka byla následně využívána pouze vodáky a sportovci až do počátku devadesátých let, kdy sanace zbývajících jezů a plavebních komor umožnila provoz motorových výletních lodí[8][9] na asi 25 km dlouhém úseku řeky Unstruty s navazující možností plavby po Sále.

Města na řece

Dingelstädt, Mühlhausen, Bad Langensalza, Sömmerda, Artern, Laucha, Nebra (Unstrut) a Freyburg (Unstrut).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Fließgewässer im Elbeeinzugsgebiet [online]. [cit. 2010-06-22]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ HochwasserNachrichtenZentrale Thüringen – Pegel: Ammern [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-01. (německy) 
  3. ↑ HochwasserNachrichtenZentrale Thüringen – Pegel: Nägelstedt [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-01. (německy) 
  4. ↑ HochwasserNachrichtenZentrale Thüringen – Pegel: Straußfurt [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-01. (německy) 
  5. ↑ HochwasserNachrichtenZentrale Thüringen – Pegel: Oldisleben [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-01. (německy) 
  6. ↑ LHW Sachsen-Anhalt – Pegel: Wangen [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-11. (německy) 
  7. ↑ LHW Sachsen-Anhalt – Pegel: Laucha [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-11. (německy) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k DEUTSCH, Mathias; REEH, Tobias; PÖRTGE, Karl-Heinz. Saale und Unstrut als Wasserwege. In: SIEGESMUND, Siegfried; HOPPERT, Michael; EPPERLEIN, Klaus. Natur, Stein, Kultur, Wein : zwischen Saale und Unstrut. 1. Aufl. vyd. Halle (Saale): Mitteldt. Verl, 2014. ISBN 9783954622931, ISBN 3954622939.
  9. ↑ a b c d e f g h i DEMIAN, Sabine Spohr, Oliver. Blaues Band in Sachsen-Anhalt - Unstrut. www.blaues-band.de [online]. [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj