USS Bainbridge (CGN-25)

USS Bainbridge (CGN-25)
USS Bainbridge (CGN-25)
Základní údaje
Vlajka
Typ křižník
Třída třída Leahy
Jméno podle William Bainbridge
Objednána 1. září 1958
Zahájení stavby 15. května 1959
Spuštěna na vodu 15. dubna 1961
Uvedena do služby 6. října 1962
Osud vyřazena 1996, recyklován a sešrotován 1999
Předchůdce třída Leahy
Následovník třída Belknap
Takticko-technická data
Výtlak 7250 t (standardní)
7982 t (plný)
Délka 172,3 m
Šířka 17 m
Pohon 2× jaderný reaktor
2× turbína
Rychlost 30+ uzlů
Posádka 459
Výzbroj (po dokončení):
4× Terrier (2×2)
ASROC (8hl.)
4× 76mm kanón (2×2)
6× 324mm torpédomet (2×3)

USS Bainbridge (CGN-25) byl raketový křižník námořnictva Spojených států amerických s jaderným pohonem, odvozený od konvenční třídy Leahy. Byl třetí postavenou hladinovou lodí amerického námořnictva s jaderným pohonem. Předcházely mu křižníky USS Long Beach (CGN-9) a letadlová loď USS Enterprise (CVN-65). Postaven byl v letech 1959–1961 a americké námořnictvo ho provozovalo až do roku 1996. Původně byl klasifikován jako vůdčí loď torpédoborců a teprve roku 1975 se jeho označení změnilo na raketový křižník (CGN).[1]

Stavba

USS Bainbridge (DLGN-25) proplouvá Suezským průplavem

Stavba lodi byla objednána 1. září 1958. Kýl byl založen 15. května 1959 v loděnici Bethlehem Steel v Quincy ve státě Massachusetts. Na vodu byla loď spuštěna 15. dubna 1961 a 6. října 1962 byla přijata do operační služby.[2]

Konstrukce

USS Bainbridge (DLGN-25) vypouští protilodnéí střelu Harpoon

Konstrukce lodi byla založena na výrazně upraveném projektu křižníků předcházející třídy Leahy. Trup byl z oceli, nástavby z hliníku. Základem výzbroje lodi byla dvě dvojitá odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Terrier. Jedno bylo na přídi a druhé na zádi, přičemž pro každé byla nesena zásoba 40 střel. Protiponorkovou výzbroj tvořilo osminásobné odpalovací zařízení raketových torpéd ASROC na přídi a dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety po stranách nástavby. Hlavňová výzbroj byla slabá — čtyři 76mm kanóny v dvouhlavňových postaveních.

Pohonný systém tvořily dva reaktory D2G firmy General Electric a dvě turbíny stejného výrobce. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.[1]

Modernizace

Během služby byl křižník dvakrát modernizován — v letech 1974–1977 a 1983–1985. Výzbroj byla rozšířena o dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon, čtyři 12,7mm kulomety a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS. Protiletadlové střely byly novějšího typu Standard ER (zásoba střel zůstala stejná). Naopak 76mm kanóny byly odstraněny.[1]

Operační nasazení

Operace Sea Orbit — zleva USS Bainbridge (DLGN-25), USS Long Beach (CGN-9) a USS Enterprise (CVAN-65)

V červenci 1964 vytvořily Bainbridge, Long Beach a Enterprise svaz Task Force 1, který v následujících dvou měsících provedl operaci Sea Orbit — obeplutí zeměkoule bez doplňování paliva. Křižník byl rovněž nasazen ve vietnamské válce.

Reference

  1. ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 50. 
  2. ↑ BAINBRIDGE (CGN 25) (ex-DLGN 25) [online]. Naval Vessel REgister, rev. 2008-05-09 [cit. 2010-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj