Třída Tennessee
Třída Tennessee | |
---|---|
USS Tennessee v roce 1943
| |
Obecné informace | |
Uživatel | US Navy |
Typ | bitevní loď |
Lodě |
USS Tennessee USS California |
Předchůdce | třída New Mexico |
Nástupce | třída Colorado |
Technické údaje | |
Výtlak | 32 300 t |
Délka | 190,2 m |
Šířka | 29,6 m |
Ponor | 9,2 m |
Pohon | 25 601 kW |
Rychlost | 21 uzlů |
Dosah | 10 000 nám. mil |
Posádka | 1 407 |
Výzbroj |
(po dokončení): 12× 356 mm (4×3) 14× 127 mm 4× 76 mm 2× torpédomet |
Pancíř | paluba 76 mm boky až 356 mm věže 406 mm čela věží 457 mm |
Třída Tennessee byla třída bitevních lodí Námořnictva Spojených států amerických, které se účastnily druhé světové války. Skládala se z jednotek USS Tennessee a USS California. Obě lodi byly poškozeny při japonském útoku na základnu Pearl Harbor, z toho California velmi vážně. Po opravě byly obě lodi výrazně modernizovány a po znovuzařazení do služby podporovaly spojenecké výsadkové operace v Tichomoří. Významná je také jejich účast v bitvě v úžině Surigao v roce 1944. Nedlouho po skončení války byly obě lodi převedeny do rezervy a v roce 1959 prodány k sešrotování.
Stavba
Tennessee postavila loděnice New York Navy Yard. Její kýl byl založen v květnu 1917, spuštěna na vodu byla v dubnu 1919 a dokončena v červnu 1920. California byla postavena v loděnici Mare Island Navy Yard v Kalifornii. Kýl lodi byl založen v říjnu 1916, spuštěna na vodu byla v listopadu 1919 a dokončena v srpnu 1921.[1]
Konstrukce
Hlavní výzbroj, trup a pancéřování byly podobné jako u předchozí třídy New Mexico. Naopak vylepšena byla ochrana trupu proti torpédům, pohonný systém. Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct 356mm kanónů o délce hlavně 50 ráží, umístěných ve čtyřech třídělových věžích, přičemž oproti předchozí třídě měla děla zvýšenou elevaci. Všechny kasematové kanóny sekundární ráže byly přesunuty z boků trupu na boky nástavby a tak lépe chráněny před nepřízní počasí.[1] Těchto 127mm kanónů, o délce hlavně 51 ráží, bylo čtrnáct kusů – sedm na každém boku. V meziválečné době byly sejmuty dva kasematové kanóny a lodě byly naopak vybaveny osmi 127mm protiletadlovými děly o délce hlavně 25 ráží[1], 12,7mm kulomety a vylepšeným systémem řízení palby.
Operační nasazení
Obě lodi kotvily na základně Pearl Harbor, když ji 7. prosince 1941 napadlo Japonsko. California po zásahu pum a torpéd dosedla na dno přístavu. Vyzvednutí, oprava a modernizace lodi trvaly až do února 1944.[2]Tennessee v době útoku kotvila vedle lodi USS West Virginia. Při náletu ji zasáhly dvě pumy, které poškodily dvě z dělových věží. Toto „menší“ poškození dovolilo návrat lodi do služby v únoru 1942 a v srpnu téhož roku začala modernizace lodi, která trvala do května 1943.[3]
Při rozsáhlé modernizaci dostaly obě lodi například moderní systém řízení palby, protiletadlové baterie 20mm a 40mm kanónů, sekundární výzbroj šestnácti 127mm kanónů, nově umístěnou v osmi dvoudělových věžích. Výtlak lodí se zvětšil o přibližně 2 500 tun, stejně jako jejich šířka, naopak rychlost poklesla pod 21 uzlů.
Po návratu do služby obě lodi zejména podporovaly spojenecké obojživelné operace v Tichomoří. Tennessee a California též bojovaly v historicky posledním střetnutí bitevních lodí – bitvě v úžině Surigao dne 25. října 1944, ve které byl zničen Nišimurův Jižní svaz, skládající se z bitevních lodí Jamaširo, Fusó, těžkého křižníku Mogami a torpédoborců Mičišio, Asagumo, Jamagumo a Šigure. Dne 6. února 1944 byla California poškozena zásahem letounu kamikaze a k opravě musela odplout do USA.[2]
Poválečný osud
Obě lodi válku přečkaly a v roce 1947 byly převedeny do rezervní flotily.[3][2] V roce 1959 byly obě lodi prodány k sešrotování.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Tennessee na Wikimedia Commons
- (anglicky) Třída Tennessee na webu Naval Historical Center Archivováno 12. 4. 2010 na Wayback Machine.