Třída Tajmyr
| Projekt 10580-1 / třída Tajmyr | |
|---|---|
 Ledoborec Tajmyr
| |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Atomflot |
| Typ | jaderný ledoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2025) |
| Předchůdce | třída Arktika |
| Nástupce | Projekt 22220 |
| Technické údaje | |
| Délka | 150,2 m (celková) 140,8 m (na vodorysce) |
| Šířka | 29,2 m (celková) 28 m (na vodorysce) |
| Ponor | 9 m (lze snížit na 7,5 m) |
| Pohon | 1× jaderný reaktor |
| Rychlost | 18,5 uzlu |
Třída Tajmyr je třída ruských jaderných ledoborců s malým ponorem. Jsou určeny především k čištění ústí velkých řek a plavebních tras v průlivech. Představují třetí generaci sovětských a ruských jaderných ledoborců. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly ještě za Sovětského svazu, ale dodány byly až po jeho rozpadu. Ve službě jsou od roku 1989.[1] Jejich provozovatelem je dceřiná společnost Rosatomu Atomflot.
Stavba
Ledoborce byly navrženy v rusko-finské spolupráci. Finská společnost Wärtsilä Marine v loděnici Hietalahti v Helsinkách postavila samotné platformy, které následně vybavila jadernými pohony ruská loděnice Baltijskij zavod.[1]
Jednotky třídy Tajmyr:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Tajmyr | 1985 | 1987 | 1989 | aktivní |
| Vajgač | 1988 | 1990 | aktivní |
Konstrukce
Na zádi je umístěna přistávací plocha pro vrtulník Kamov Ka-32. Pohonný systém využívá jeden jaderný reaktor KLT-40M (32,5 MW). Má výkon 51 000 hp. Roztáčí tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 18,5 uzlu. V zaledněných oblastech překoná až 1,8 metru silný led rychlostí dva uzly.[1]
Modernizace
Roku 2017 byly dokončeny práce na prodloužení životnosti reaktoru z plánovaných 100 000 hodin na dvojnásobek.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Project 10580-1 Taimyr [online]. Globalsecurity.org, rev. 2018-07-31 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tajmyr na Wikimedia Commons
