Třída Re Umberto

Třída Re Umberto
Sicilia
Sicilia
Obecné informace
Uživatel Regia Marina
Typ obrněná loď
Lodě 3
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Ruggiero di Lauria
Nástupce třída Ammiraglio di Saint Bon
Technické údaje Re Umberto[1]
Výtlak 13 673 t (standardní)
15 454 t (plný)
Délka 127,6 m (max.)
Šířka 23,4 m
Ponor 9,29 m
Pohon 18 kotlů
4 parní stroje s trojnásobnou expanzí
17 000 hp
Palivo uhlí
Rychlost 18,2 uzlu
Dosah 4000–6000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka 733
Výzbroj 4× 343mm kanón (2×2)
8× 152mm kanón (8×1)
16× 57mm kanón (16×1)
10× 37mm kanón (10×1)
5× 450mm torpédomet
Pancíř 100mm boky, věže
350mm barbety
300mm velitelská věž
75mm paluba
50mm štíty děl
Technické údaje Sardegna
Výtlak 13 641 t (standardní)
15 426 t (plný)
Délka 130,7 m (max.)
Ponor 8,84 m
Pohon 18 kotlů
4 parní stroje s trojnásobnou expanzí
22 800 hp
Rychlost 20,3 uzlu
Posádka 794
Výzbroj 4× 343mm kanón (2×2)
8× 152mm kanón (8×1)
20× 57mm kanón (20×1)
10× 37mm kanón (10×1)
5× 450mm torpédomet

Třída Re Umberto byla třída obrněných lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1893–1923. Dvě se ještě účastnily první světové války.

Stavba

Plavidla navrhl italský konstruktér Benedetto Brin. První dvě jednotky této třídy (Re Umberto a Sicilia) byly objednány v rámci programu pro rok 1883, přičemž Brin prosadil stavbu třetí jednotky Sardegna v rámci programu pro rok 1885. Do konstrukce třetí jednotky Sardegna byla zapracována některá zlepšení. Například to byla první italská válečná loď vybavená parními stroji s trojnásobnou expanzí a byla to též jedna z prvních válečných lodí vybavených telegrafem.[2] V letech 1884–1895 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia, Arsenale di Venezia a Arsenale di La Spezia.[2]

Jednotky třídy Re Umberto:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Re Umberto Castellamare di Stabia 10. července 1884 17. října 1888 16. února 1893 Vyřazena 1912, využívána jako mateřská loď pro bitevní loď Andrea Doria. V letech 1915–1918 byla reaktivována jako plovoucí baterie operující z Brindisi a Valony. V roce 1918 byla upravována, aby se mohla zapojit do plánovaného (ale nerealizovaného) obsazení základny v Pule. Vyřazena 1920.
Sicilia Arsenale di Venezia 3. listopadu 1884 6. července 1891 4. května 1895 Vyřazena 1914. Za války byla reaktivována jako mateřská a opravárenská loď se základnou v Tarantu. Vyřazena 1923.
Sardegna Arsenale di La Spezia 24. října 1885 20. září 1890 16. února 1895 Vyřazena 1923.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy
Sardegna

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 343mm kanóny umístěné po dvou v barbetách na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo osm 152mm kanónů. Lehkou výzbroj tvořilo šestnáct 57mm kanónů a deset 37mm kanónů. Výzbroj doplňovalo pět 450mm torpédometů.

Pohonný systém jednotlivých plavidel se lišil. Re Umberto měla 18 kotlů a čtyři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 17 000 hp, které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,2 uzlu. Dosah byl 4000–6000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Bitevní loď Sicilia měla výkon 19 131 hp a dosahovala rychlosti 20,1 uzlu a její sesterská loď Sardegna měla výkon 22 800 hp a dosahovala rychlosti 20,3 uzlu.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b RE UMBERTO battleships (1893-1895) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 343. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj