Třída Maestrale (1934)
| Třída Maestrale | |
|---|---|
 Libeccio
| |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |
Regia Marina Italské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | 3 potopeny 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Folgore |
| Nástupce | třída Oriani |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1440 t (standardní) 2255 (plný) |
| Délka | 106,7 m |
| Šířka | 10,15 m |
| Ponor | 3,31 m |
| Pohon | 2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 44 000 hp |
| Rychlost | 38 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 191 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (2×2) 2× 40mm kanón (2×1) 4× 13,2mm kulomet (2×2) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače hlubinných pum 54 min |
| Sonar | hydrofon |
Třída Maestrale byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Účastnily se druhé světové války. Tři z nich byly ve válce potopeny a zbývající Grecale po válce sloužil v námořnictvu italské republiky, přičemž byl přestavěn na protiponorkové plavidlo. Vyřazen byl v roce 1964.
Stavba
Torpédoborce byly další evolucí předcházející třídy Folgore.[1] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, zařazené do služby roku 1934.
Jednotky třídy Maestrale:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Maestrale | 1931 | 1934 | září 1934 | Po italské kapitulaci 9. září 1943 byl záměrně potopen v Janově, Němci jej vyzvedli, ale neopravily. V dubnu 1945 byl potopen podruhé. Přestavěn na protiponorkovou fregatu, vyřazen 1964. |
| Grecale | 1931 | 1934 | listopad 1934 | Od roku 1957 fregata, vyřazen 1964. |
| Libeccio | 1931 | 1934 | listopad 1934 | Dne 9. listopadu 1941 byl v Jónském moři ponoren britskou ponorkou HMS Upholder. |
| Scirocco | 1931 | 1934 | říjen 1934 | Bezprostředně po své účasti v Druhé bitvě u Syrty se 23. března 1942 potopil v Jónském moři v bouři. |
Konstrukce
Jednalo se o modifikaci třídy Folgore s delším a širším trupem, zlepšujícím nautické vlastnosti plavidla. Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, dva 40mm protiletadlové kanóny, čtyři 13,2mm kulomety, dva trojhlavňové 533mm torpédomety a dva vrhače hlubinných pum. Plavidla rovněž mohla naložit až 54 min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 44 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]
Modernizace
Na začátku války byly 40mm kanóny a kulomety nahrazeny šesti 20mm kanóny.[1]
Nejvíce úprav podstoupil torpédoborec Grecale, který čekala ještě poválečná služba. V letech 1952–1953 byl přestavěn na protiponorkové plavidlo (jako fregata byl klasifikován od roku 1957) mimo jiné vyzbrojené salvovým vrhačem hlubinných pum Hedgehog. V letech 1959–1960 byl přestavěn na velitelskou loď. Na palubě vzniklo velitelské centrum, zvětšeny byly kajuty a vylepšeno komunikační vybavení, přičemž výzbroj se omezila na dva 40mm kanóny. Následně byl vlajkovou lodí do dokončení přestavby křižníku Giuseppe Garibaldi.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d MAESTRALE destroyers (1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 147.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Maestrale na Wikimedia Commons
