Třída G3

Třída G3
Obecné informace
Uživatel Royal Navy
Typ bitevní křižník
Lodě 4 (plánováno)
Osud stavba zrušena
Předchůdce třída Admiral
Technické údaje
Výtlak 48 400 t (standardní)
53 909 t (plný)[1]
Délka 260,9 m (max.)
Šířka 32,3 m
Ponor 10,2 m
Pohon 4 parní turbíny, 20 kotlů
4 lodní šrouby
160 000 hp
Rychlost 31–32 uzlů
Posádka 1716
Výzbroj 9× 406mm kanón (3×3)
16× 152mm kanón (8×2)
6× 120mm kanón (6×1)
32× 40mm kanón (4×8)
2× 622mm torpédomet
Pancíř až 356mm boky
431mm čela věží
až 203mm paluba
305mm velitelská věž
Letadla 2× hydroplán

Třída G3 byla nerealizovaná třída bitevních křižníků britského královského námořnictva z 20. let 20. století. Plánovaná stavba čtyř křižníků byla zrušena na základě Washingtonské konference.[2]

Stavba

Britskou reakcí na nové kolo námořního zbrojení, které začalo po první světové válce v Japonsku a USA, byl vývoj nových bitevních plavidel. V roce 1920 vzniklo osm projektů bitevních křižníků a šest projektů bitevních lodí. Pro bitevní křižníky byl v únoru 1921 vybrán projekt označený G3 (Pro bitevní lodě byl zvolen koncipovaný projekt N3, lišící se použitím devíti 457mm kanónů, silnějším pancéřováním a nižší rychlostí.).[2] Celkem byla plánována stavba čtyř jednotek této třídy. Objednány byly 26. října 1921 u loděnic William Beardmore and Co., John Brown & Co., Fairfield Shipbuilding and Engineering Co. a Swan Hunter. Už v listopadu 1921 byla zakázka pozastavena.[1] Po podpisu Washingtonské dohody byla stavba tříd G3 a N3 zcela zrušena. Mnoho prvků jejich konstrukce (např. 406mm a 152mm kanóny, nebo soustředění dělových věží na přídi) bylo využito u bitevních lodí třídy Nelson.[2]

Konstrukce

Bořní pancéřový pás měl sílu až 356 mm, paluba měla sílu až 203 mm a čela věží 432 mm.[2] Plánovanou hlavní výzbroj tvořilo devět 406mm/45 kanónů BL Mk.I umístěných ve třech třídělových věžích, které byly soustředěny v přední části plavidla.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct 152mm kanónů BL Mk.XXII ve dvoudělových věžích.[4] Křižníky měly dále nést šest 120mm kanónů, třicet dva 40mm kanónů a dva 622mm torpédomety. Na palubě se měly nacházet dva hydroplány. Pohonný systém tvořilo dvacet kotlů a čtyři parní turbíny o výkonu 160 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 31–32 uzlů. Plánovaný dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c 'G3' type battlecruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 12 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  3. ↑ 16"/45 (40.6 cm) Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ 6"/50 (15.2 cm) BL Mark XXII [online]. Navweaps.com [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Související články

Zdroj