Třída Bandiera
| Třída Bandiera | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | 1 potopena 3 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Pisani |
| Nástupce | Ettore Fieramosca |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 925 t (na hladině) 1080 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 69,8 m |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 5,26 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 4750 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině) 60 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 53 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 2× 13,2mm kulomet (2×1) 8× 533mm torpédomet (8×1, 12 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Bandiera byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1930–1948. Účastnily se bojů druhé světové války. Jedna byla ve válce ztracena.[1]
Stavba
Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Po dvou postavily italské loděnice Cantiere Navale Triestino (CNT) v Monfalcone a OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty roku 1930.[1]
Jednotky třídy Bandiera:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| Fratelli Bandiera | CNT | 1928 | 7. srpna 1929 | září 1930 | Vyřazena 1948. |
| Luciano Manara | CNT | 1928 | 5. října 1929 | červen 1930 | Vyřazena 1948. |
| Ciro Menotti | OTO | 1928 | 29. prosince 1929 | srpen 1930 | Vyřazena 1948. |
| Santorre Santarosa | OTO | 1928 | 22. října 1929 | červenec 1930 | Dne 20. ledna 1943 poblíž Tobruku potopena vlastní posádkou. |
Konstrukce
Nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory Savigliano o výkonu 1300 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 4750 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině a 60 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]
Modifikace
Kvůli nedostatečné stabilitě byly na boky dodatečně přidány výdutě, což vedlo k poklesu rychlosti. Rovněž záď byla upravena, aby měla vyšší volný bok. Roku 1942 byla původní věž nahrazena menší a původní 102mm kanón nahradil modernější 100mm kanón.[1]
Služba
Třída se účastnila bojů druhé světové války. Od roku 1941 sloužila zejména pro zásobování severní Afriky. Roku 1942 byly ponorky Bandiera, Manara a Menotti převedeny k výcviku. Pouze Santarosa pokračovala v zásobovacích plavbách, až 19. ledna 1943 ztroskotala poblíž Tobruku. Druhý den ji poškodil britský torpédový člun a poté potopila vlastní posádky. Ostatní ponorky byly po válce vyřazeny.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 307. (anglicky)
Související články
