Typ Sen Taka Šó

Třída Ha-201/Typ Sen Taka Šó[zdroj?!]
Ha-202 během zkušební plavby 29. května 1945 u Saseba
Ha-202 během zkušební plavby 29. května 1945 u Saseba
Obecné informace
Uživatel Japonské císařské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 79 (plánováno)
10 (dokončeno)
Osud vyřazeny
Technické údaje
Výtlak 320 t (na hladině)
440 t (pod hladinou)[1]
Délka 53 m (max.)
Šířka 4 m
Ponor 3,44 m
Pohon 1 diesel, 1 elektromotor
1 lodní šroub
400 + 1250 hp
Rychlost 10,5 uzlu (na hladině)
13 uzlů (pod hladinou)
Dosah 3000 nám. mil při 10 uzlech (na hladině)
100 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou)
Posádka 22–26
Výzbroj 1× 7,7mm kulomet
2× 533mm torpédomet (4 torpéda)
Ostatní operační hloubka ponoru 100 m

Ponorky třídy Ha-201 (japonsky 波二百一型潜水艦, Ha 201 gata sensuikan), též typ Sen Taka Šó[zdroj?!], byla třída malých vysokorychlostních ponorek Japonského císařského námořnictva z konce druhé světové války. Jejich hlavním úkolem byla obrana Japonska proti očekávanému spojeneckému vylodění (viz Operace Downfall). Společně s větším třídy I-201 (typem Sen Taka) představovaly nejpokročilejší japonské druhoválečné ponorky. Vyznačovaly se zejména vysokou rychlostí plavby pod hladinou. Vzhledem ke konci války se podařilo dokončit pouze deset z plánovaných 79 ponorek tohoto typu.[1] Ponorky nebyly bojově nasazeny.

Stavba

Dvě ponorky třídy Ha-201 zakotvené v Sasebo u boku letadlové lodě Džunjó, září 1945

Ponorky této třídy byly vyvíjeny s ohledem na dosažení vysoké rychlosti plavby pod hladinou. S takovými projekty už země měla zkušenosti. Miniponorky typu Kó-hjóteki dosahovaly pod hladinou rychlosti až 19 uzlů a využity byly i zkušenosti s experimentální ponorkou č. 71, dokončenou roku 1938. Z nich[zdroj?!] byla převzata některá pokročilá řešení, například použití dlouhého a úzkého trupu s dlouplášťovou[zdroj?!] konstrukcí a zmenšeným hydrodynamickým odporem, proudnicový tvar velitelské věže a jediný lodní šroub, před kterým byla umístěna kormidla.[2] Pro urychlení stavby byly jednotlivé sekce ponorek vyráběny odděleně, ve velkém měřítku též bylo využito svařování. Díky tomu byla prototypová ponorka hotova za tři měsíce a sériové kusy za čtyři až pět měsíců. Objednáno bylo celkem 79 ponorek této třídy, jejich dokončení zabránil konec války. Kýl se podařilo založit u čtyřiceti ponorek a dokončeno jich bylo deset.[1]

Konstrukce

Opuštěná ponorka třídy Ha-201 (v popředí) na základně v Sasebo

Ponorky měly proudnicově tvarovaný dvouplášťový trup a proudnicově tvarovanou věž. Ponoření ponorce trvalo 15 sekund.[2] Výzbroj představoval jeden 7,7mm kulomet a dva příďové 533mm torpédomety. Celkem byla nesena čtyři torpéda. Pohonný systém tvořil jeden diesel Kampon o výkonu 400 hp a jeden elektromotor o výkonu 1250 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 10,5 uzlu na hladině a třináct uzlů pod hladinou. Dosah byl 3000 námořních mil při deseti uzlech na hladině a sto námořních mil při dvou uzlech pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala sto metrů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d "Sen-Taka-Sho" small fast attack submarines (HA201) (1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b SUTTON, H. I. Ha201 Sen-Taka-Sho fast attack submarine [online]. Covert Shores, rev. 2022-02-11 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 128 až 130. (anglicky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 31 a 32. (anglicky) 
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 168 a 169. (anglicky) 
  • LENGERER, Hans. Small High Underwater Speed Submarines of the Ha 201 Class. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 03. 2010. Ebook Paper VIII. S. 36 až 54. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Zdroj